Doma

V ČR jsem už od středy od večera, ale byl jsem nějaký čas mimo internet a pak se mi moc nechtělo psát. Ne že bych nebyl rád zpátky, ale nutně jsme se vracet nechtěl a navíc motivace psát z cesty logicky při konci cesty polevila.

Z Ukrajiny jsem odjel trochu narychlo, lehce netradičně, ale o to zajímavě. Potom, co Silva odjela přes Ivano-Frankivsk a Lvov domů, jsem se vydal do Jasiňje a z ní ještě ten samý den pomocí jednoho Ukrajince Ladou Nivou k turistické chatě u pramenů řeky Černá Tisa.

Jenže jakmile jsem dorazil a začal si stavět u chaty stan, začalo pršet. A pršelo další 2 dny, co jsem ještě na Ukrajině pobýval. S na pár hodin přerušeným deštěm při pobytu v hotelu v Lazešině šlo celkem o 4 dny deště v kuse. A s mokrýma botama, stanem a vlhkým zbytkem všech věcí nejsou myšlenky na další cestování zrovna pozitivní. Místní ještě ke všemu říkali, že tohle počasí je tu v červenci velmi ojedinělé, ale že si netroufají tvrdit, kdy deště přestanou.

Takže jsem druhý den ráno u pramenů Černé Tisy zajistil cestu zpátky do Jasiňje. Naštěstí byla na chatě velká skupina studentů z Kyjeva, kteří se zrovna tento den vraceli domů. Domluvil jsem se s řidičem, který nějaký čas pracoval na Slovensku, že mě vezme s nimi.

Cesta z hor byla neskutečně rozbahněná, řeka, která teče kolem dosti rozvodněná a tohle všechno mě utvrovalo v tom, že hory nemají momentálně cenu. Plán jsem měl takový, že z Jasiňje odjedu do Rachivu, kde si zjistím podrobnou předpověď počasí a podle toho se rozhodnu, jestli má cenu jet do Koločavy a pak být v Siněvirském parku a nebo přes Mukačevo a Užgorod jet přes Slovensko domů.

Jak to tak bývá, člověk míní a život mění. Jakmile jsem vystoupil v Jasiňji z náklaďáku, který nás tam přivezl, byl jsem cestou na zastávku osloven: "Hele, pojď sem za náma.". Nějací Ukrajinci stály pod střechou jednoho domu u cesty a schovávali se před deštěm. Jeden z nich, Andrej, uměl docela dobře česky a dal se se mnou do řeči. Říkám mu o svých nejbližších plánech a že možná pojedu domů a on říká, že do Prahy jezdí pracovat. A tak se ho ptám, jak tam jezdí. Občas prý autem, nebo s někým nebo autobusem. A že zrovna zítra jede:
"A jak tam jedeš?"
"Autem, s kámošem."
Tak to jen tak zkouším: "A má místo?"
"Počkej, já mu zavolám... Jo má."
"A za kolik by mě odvezl do Brna?"
"Počkej, já mu zavolám... Za 1200 korun, tolik odsud stojí autobus."
"Tak já bych jel s vama."
A bylo to. Andrej mě odvedl do blízké turistické ubytovny, kde jsem dostal za 50 hřiven pokoj, řekl mi, že mě tu zítra ráno vyzvedne a pojedeme. Jak jsem psal na začátku, domů se mi nutně nechtělo, ale člověk má poslouchat svoji intuici a dát na "osud" :).

Suším alespoň trochu stan, jdu do městečka na nákup nějakých dárků a pak čtu a poléhávám. Nedaří se mi brzo usnout, protože jsem za poslední 2 dny značně přespalý.

Ráno se balím, snídám a o půl 7 jdu na recepci čekat. Andrej přichází něco před 7, dáváme věci do auta a jedeme. Cesta nebyla až na zatopení auta v kaluži, kdy jsme čekali 20min u cesty, než vyschne nějaká elektrika v motoru :) a pak překročení hranic ničím zajímavá.

Chlapi se o mě dobře starali, Andrej mě nakrmil domácím jídlem a po nějakých 12h mě vyhodili přímo před bytem v Brně. Takže takhle skončila moje neslavná cesta na východ :). Ještě se sem budu snažit pověsit nějaké celkové zhodnocení. Teda jestli to ještě vůbec někdo čte... Povolil jsem už i anonymní komentáře bez nutnosti se přihlašovat, tak se můžete vyjádřit.

Jinak dešti, především tomu ukrajinskému, zdar.