Tel Aviv

Než se vrhnu na zpracování fotek i cestovního deníku z Kyrgyzstánu, musím dokončit ještě jeden rest, který mi zbyl po lednovém návratu z Blízkého východu. V jistém smyslu byla návštěva Tel Avivu vítaným a příjemným osvěžením. A to jsme do Tel Avivu ani nechtěli, protože tu není co k vidění. Pravda to je, město není ničím zajímavé, ale v kontextu Blízkého východu jde o zjev, který jsem nečekal.

Ammán, aneb to "nejlepší" z arabského světa

Ammánu jsem chtěl vyhradit speciální kapitolu, jenže většina následujícího textu nebude o hlavním městě Jordánska, ale o temných stránkách cestování po Blízkém východě, respektive v jakékoli arabské zemi. Pokud totiž člověk není připraven na to, že ho chce každý nějak ošidit, tak si domů přiveze jenom nasranost. Díky cestě po Maroku před více jak 10 lety jsem byl na šizení celkem připravený, jenže jsem už zapomněl, že ať dělá člověk, co dělá, tak trpělivost dřív či později stejně ztratí a jednoduše se nasere.

Z pouště do Petry

V Izraeli jsme se po návratu z pyramid příliš neohřáli a hned druhý den vyrazili do Jordánska, kde nás čekal den na velbloudech, noc v poušti a poté dva dny v Petře. Ačkoli se k tomu asi ještě v jednom příspěvku dostanu, v Jordánsku byl na první pohled vidět rozdíl mezi Izraelem a arabským světem. V Izraeli turistu obírá oficiálně a programově vláda a dosti vysoké ceny, v Jordánsku zase arabští "obchodníci". Takže člověk natrefí na samé výhodné nabídky a ceny, obchodníky bez drobných na vrácení, měnění podmínek a další vypečenosti. Jakmile člověk trochu poleví v ostražitosti, přijde o peníze. Ti, kteří nejsou trpěliví, si to v arabském světě moc neužijí.

Na skok do Egypta

Co si pamatuji, tak jsem nikdy dobrovolně organizovaně necestoval. Vždycky jsem si všechno naplánoval a zařídil sám. Jenže když člověka čeká přechod egyptských hranic nefrekventovaným přechodem, přejezd Sinajského poloostrova, který egyptská armáda zpola uzavřela, zorientování se v Káhiře a velmi omezený čas, tak je výjimka na místě. A tak jsme si zaplatili na dva dny průvodce Ahmada s řidičem. A viděli pyramidy.

Negevská poušť

Naše cesta pokračovala od Mrtvého moře do Negevské pouště. Nebýt této pouště, byl by Izrael hodně malý, a podle Davida Ben Guriona (mimochodem je to celkem frajer) by už nejspíš ani neexistoval. Na první pohled není o co stát, protože většina území je jen poušť a pustina. Asi nejcennější tohoto území je tak přístavní město Eilat na pobřeží Rudého moře. A to byl cíl naší cesty na jih.

Mrtvé moře

Návštěva Mrtvého moře začala trochu nečekaně během pobytu v Jeruzalémě, kdy jsme navštívili Izraelské národní muzeum, jehož součástí je i expozice věnovaná Kumránským (Qumran) svitkům. Okolo Qumranu jsme dokonce jeli, ale jelikož jde o pár jeskyň, v kterých se hrabali archeologové, tak našinec si takové místo nezařadí na top ten toho, co by chtěl vidět. A tak jsme raději nechali Qumran Kumránem a jeli plovat do Mrtvého moře...

Jeruzalém: zvláštní nebo divný?

Tak nevím... Po necelých čtyřech dnech v Jeruzalémě nevím, co si o městě a jeho obyvatelích mám myslet. Jde o směsici židovské vážnosti (jen na první pohled), arabské ukřičenosti, úlisnosti a pohostinnosti, vojenského drilu a bezpečnosti, náboženských pravidel, všudypřítomného nepořádku a neupravenosti veřejných prostor, bloumajících turistů a tolika dalších "ingrediencí", že mi nebude stačit místo na blogu.

První ochutnávka ze Svaté země

Hummus, falafel, pita, salát, polévka... Jenže dostat se k tomu nebylo úplně zadarmo, a to jak doslova, tak ani obrazně.