Negevská poušť

Naše cesta pokračovala od Mrtvého moře do Negevské pouště. Nebýt této pouště, byl by Izrael hodně malý, a podle Davida Ben Guriona (mimochodem je to celkem frajer) by už nejspíš ani neexistoval. Na první pohled není o co stát, protože většina území je jen poušť a pustina. Asi nejcennější tohoto území je tak přístavní město Eilat na pobřeží Rudého moře. A to byl cíl naší cesty na jih.

 

Poušť bez beduínů není poušť. A tak naše první zastávka bylo beduínské muzeum v Lahavi. Vojenský pilot, po kterém je pojmenované, byl Čechoslovák.

Muzeum nebylo velké, a po jeho návštěvě jsem měl rozporuplné pocity. V průvodci popisují osud beduínů poměrně tragicky. Stát Izrael se je snaží usadit a nechce, aby beduíni kočovali (nemají ani volební právo). Výsledek toho je, že se usazují ve vesnicích (protože jim nic nezbyde, protože tradiční způsob života dál provozovat nemůžou), ale stát jejich vesnice neuznává. A jedna z kurátorek muzea nám pak vypraví, jak se mají beduíni teď dobře, když bydlí ve vesnicích a městech, a mají hezké domy... Čas přesvědčit se na vlastní oči jsme neměli, a tak si člověk asi musí hodit korunou. Paní bych ale asi nevěřil :)

Další cesta nás zavedla k bydlišti národního hrdiny Davida Ben Guriona, kibucu Sde Boker, kde má památník a muzeum v domě, kde žil. V 67 letech potom, co splnil povinnost vlasti, kterou vedl jako první premiér, se odstěhoval do pouště do kibucu a pomáhal ho budovat vlastníma rukama. Jestli si dokáže někdo představit naše expremiéry, jak by udělali něco podobného, tak má asi hodně bujnou představivost :)

Po cestě do konečné zastávky dne jsme si stihli ještě prohlédnout další pouští pramen v Ein Ovdatu, z kterého jsme toho moc neviděli, protože byl uzavřen kvůli padajícím kamenům (ale aspoň nám vrátili peníze za vstup).

Po cestě z parku jsme nabrali dva stopující Izraelce. Něžnější část dvojice jsme svezli do Mitspe Ramon, kde jsme měli přečkat noc. Děvče bylo příjemné a dozvěděli jsme se hodně o tom, jak to chodí v Izraeli během povinné vojenské služby a jak se žije mladým v Izraeli.

Noc jsme přečkali na tábořišti pár set metrů za městem. Kemp to byl docela improvizovaný, ale nabízel přátelskou atmosféru, vlastní bylinkovou zahrádku a jednu přítulnou kočku. Vzhledem k tomu, že Mitspe Ramon leží na vrcholu kaňonu, prohlédli jsme si druhý den expozici návštěvnického centra a prošli se kolem kráteru. Po cestě na pobřeží jsme se ještě podívali na něgevské safari, kde na naše auto zaútočil přidrzlý pštros.

Hlavní atrakcí (aspoň pro mne) přístavního a hlavně turistického města Eilat jsou korálové útesy. Den, který jsme si vybrali pro šnorchlování nebyl vhodně zvolený, protože foukal dost silný vítr, což při teplotě moře cca 22 stupňů a vzduchu kolem 20 stupňů není úplně ideální počasí na plavání v moři. A kromě toho, že jsem solidně vymrzl, jsme dostali další pokutu za parkování. V Izraeli dávají pokuty evidentně i za to, že si člověk zaplatí parkovné na celý den. Naštěstí se nám to po 2 hodinách chození po městě podařilo vyřešit, a nemusíme ji platit. Docela by mne ale zajímalo, nad čím přemýšlel ten, kdo nám dal pokutu za stěrač, pod kterým byl na palubní desce lístek za parkování.

Více fotek zde, příští pokračování bude o Egyptě a pyramidách ;-)