Jaké je to v tropech

I když jižní Vietnam se za tropy považovat dá také, neměli jsme možnost si tam místní přírodu tolik užít a hlavně zažít. A tak jsme se z Phnom Phenu přesunuli na jih, ke kambodžskému pobřeží, kde se prý ještě naplno nerozjel ve velkém turistický ruch a jde ještě o baťůžkářské prostředí. Že jde o celkem odřízlou oblast naznačil už stav silnice, po které jsme jeli. Chvílemi asfalt úplně chyběl a šlo o směs hlíny se štěrkem, na kterém sebou minibus házel tolik, že jsem v několika nestřežených okamžicích, kdy jsem nedával pozor, kam a jak řidič jede, a četl si, napůl vypadl ze sedačky.

Kambodža

Na finální verdikt a porovnání je zatím ještě brzy, ale zatím to vypadá, že Kambodža vychází ze všech tří zemí Indočíny nejpříjemněji. První ochutnávku země a kultury jsme si vyzkoušeli asi na nejvíce venkovském a nejpohodovějším hraničním přechodu, na kterém jsem kdy byl. Už sám o sobě, říční hraniční přechod zní zajímavé, ale v momentě, kdy se po dvoře prohání slepice s kuřaty, ve stínu dřímají psi a z povzdálí sleduje vše kočka, člověk ani moc nevěří, že to tu má pod palcem pohraniční policie.

Vodní svět na Mekongu

Po několika dnech v Saigonu jsem se nemohl dočkat změny prostředí a hlavně se těšil na Mekong. Cest jsem absolvoval hodně, ale žádná se z části neodehrávala na opravdu velké řece, takže mě čekaly opravdu nové zážitky a podněty. A realita očekávání dokonce předčila.

Saigon

V Bangkoku jsem se sice ohřáli velmi rychle, ale moc dlouho jsme v Thajsku nezůstali. Vzhledem k tomu, že plán byl přemístit se do Vietnamu, a z jihu projet Vietnam po nebo kolem delty Mekongu do Kambodži, jakmile nám došla víza, koupil jsem letenky do Saigonu a letělo se.

Výlet do Indočíny

Dlouho jsem žádnou velkou cestu neabsolvoval a dobrodružství mi už trochu chybělo. A ačkoli se cesta z různých organizačních důvodů úplně nehodila, letenky byly koupené a výmluvy typu práce, povinnost apod. tentokráte neobstály. Jako úvodní brána pro cestu po jižním Vietnamu, Kambodži a Thajsku jsme s tátou zvolili Bangkok.

Tel Aviv

Než se vrhnu na zpracování fotek i cestovního deníku z Kyrgyzstánu, musím dokončit ještě jeden rest, který mi zbyl po lednovém návratu z Blízkého východu. V jistém smyslu byla návštěva Tel Avivu vítaným a příjemným osvěžením. A to jsme do Tel Avivu ani nechtěli, protože tu není co k vidění. Pravda to je, město není ničím zajímavé, ale v kontextu Blízkého východu jde o zjev, který jsem nečekal.

Ammán, aneb to "nejlepší" z arabského světa

Ammánu jsem chtěl vyhradit speciální kapitolu, jenže většina následujícího textu nebude o hlavním městě Jordánska, ale o temných stránkách cestování po Blízkém východě, respektive v jakékoli arabské zemi. Pokud totiž člověk není připraven na to, že ho chce každý nějak ošidit, tak si domů přiveze jenom nasranost. Díky cestě po Maroku před více jak 10 lety jsem byl na šizení celkem připravený, jenže jsem už zapomněl, že ať dělá člověk, co dělá, tak trpělivost dřív či později stejně ztratí a jednoduše se nasere.