Tel Aviv

Než se vrhnu na zpracování fotek i cestovního deníku z Kyrgyzstánu, musím dokončit ještě jeden rest, který mi zbyl po lednovém návratu z Blízkého východu. V jistém smyslu byla návštěva Tel Avivu vítaným a příjemným osvěžením. A to jsme do Tel Avivu ani nechtěli, protože tu není co k vidění. Pravda to je, město není ničím zajímavé, ale v kontextu Blízkého východu jde o zjev, který jsem nečekal.

Tel Aviv nám po Ammánu "zbyl" na dobu před odletem. A ačkoli je v okolí leccos k vidění, nakonec jsme se rozhodli, že čas do odletu strávíme pouze ve městě. Ani ne tak proto, že by byl Tel Aviv blízkovýchodním skvostem, ale spíše proto, že už se nám nechtěl nikde trmácet a i zvyšovat už tak astronomický rozpočet celého výletu.

Co Tel Avivu chybí v oblasti památek, historie a turismu obecně, to dohání podle mého názoru kvalitou života pro své obyvatele, evropskou atmosférou a klidem, který ve městě panuje přes den, a nočním životem, který je pro město typický, když se setmí. Vše si ale místní i projíždějící musí náležitě zaplatit. Tel Aviv je druhým Silicon Valley, co se týče inovací, start-upů a high-tech firem. Z ekonomického pohledu mám podezření, že město musí vydělávat na zbytek země, protože ta vůbec nevypadá na to, že by měla mít takřka dvojnásobný hospodářský produkt na obyvatele než naše země. Při procházení se po městě si nešlo všimnout, že např. metr o rozloze 55 čtverečních metrů asi 400 metrů od pláže stojí v přepočtu zhruba 17 miliónů českých korun.

Kromě ekonomických a inovačních zajímavostí, které asi obvyklý cestovatel zrovna neocení, je na Tel Avivu zajímavá pouze pláž. Krásně písčitá pláž, s promenádou, obsahuje spoustu hřišť, stánků s občerstvením, lehátek a slunečníků. V zimním období se moc lidí nekoupe, několik jich sice pádlovalo na prknech, ale to neznamená, že by Izraelci na pláži nebyli. Od rána do večera je slyšet klapání matkotu, které občas vystřídají „dědové“, kteří si na promenádě udělali veřejnou zkoušku svého klasického kvartetu. Přišli, vybalili nástroje, zahráli pár kousků, a zase šli.

Pláže v Tel Avivu jsou plné života od rána do večera. Ráno lze potkat stovky běžců, cyklistů, pejskařů chodců, kteří si aktivně a s úsměvem užívají začátek dne. V průběhu dne se pak osazenstvo průběžně mění, aby odpoledne a k večeru na pláž mířily převážně rodiny s menšími dětmi a mladí večer za zábavou. Co mi na Tel Avivu přišlo úžasné, byli všudypřítomní a fyzicky velice aktivní důchodci. Na většině z nich bylo vidět, že mají nejspíš zkušenosti z několika válek, které Izrael musel vést v průběhu minulého století, a že jejich život se tak musel a, podle jejich pocitu, nejspíše stále nese v duchu „Vždy připraven!“

Což je charakteristika, která je podle mne vlastní celému Izraeli. Částečně z donucení, celá země je takřka neustále v bojové pohotovosti. Ale Izraelci, díky židovské historii a událostem v minulém století, jsou na tento stav evidentně zvyklí, a co víc, na své schopnosti, ochotu sloužit a obětovat se vlasti jsou i velmi hrdí, a považují to za normální a přirozené. To jsem vypozoroval z několika rozhovorů s místními. Není to „národní cítění“ plné patosu, ale vlastnost prakticky zaměřená, a většina z nich si je toho vědoma. A tak, ačkoli sem moc politiku tahat nechci, jsem si svojí cestou na Blízký východ potvrdil, že i když není Izrael zdaleka svatý, a část jejich činnosti stran palestinské menšiny není vůbec košer, pokud bych si byl nucený vybrat, stál bych jednoznačně na straně Izraele. To, co na Blízkém východě byl tento stát za ani ne 100 let schopný vybudovat a dosáhnout, jak funguje jeho veskrze tolerantní a otevřená společnost, se ani zdaleka nedá srovnat s tím, co chtějí a názorně ukazují okolní národy, včetně toho palestinského.

A závěrem – pokud se mnou souhlasíte nebo ne, jeďte se o tom do Izraele nebo na Blízký východ přesvědčit sami. V Izraeli a Jordánsku je (zatím) bezpečno, i když v Izraeli se to, hlavně kvůli raketovým útokům, může co chvilku měnit, ale jejich obranný systém je tak propracovaný, že pravděpodobnost, že by se turistovi na obvyklých místech něco stalo, je mnohem nižší, než že ho srazí (kdekoli na světě) auto. Jen si připravte dost peněz, a občas trpělivost při celních kontrolách :-).

Fotky z Tel Avivu bohužel nemám, ve městě nebylo moc co fotit, a na pláž a na běhání se mi foťák tahat nechtěl. Třeba příště, jestli se tam někdy ještě dostanu :-)