V ČR jsem už od středy od večera, ale byl jsem nějaký čas mimo internet a pak se mi moc nechtělo psát. Ne že bych nebyl rád zpátky, ale nutně jsme se vracet nechtěl a navíc motivace psát z cesty logicky při konci cesty polevila.
Z Ukrajiny jsem odjel trochu narychlo, lehce netradičně, ale o to zajímavě. Potom, co Silva odjela přes Ivano-Frankivsk a Lvov domů, jsem se vydal do Jasiňje a z ní ještě ten samý den pomocí jednoho Ukrajince Ladou Nivou k turistické chatě u pramenů řeky Černá Tisa.
Jenže jakmile jsem dorazil a začal si stavět u chaty stan, začalo pršet. A pršelo další 2 dny, co jsem ještě na Ukrajině pobýval. S na pár hodin přerušeným deštěm při pobytu v hotelu v Lazešině šlo celkem o 4 dny deště v kuse. A s mokrýma botama, stanem a vlhkým zbytkem všech věcí nejsou myšlenky na další cestování zrovna pozitivní. Místní ještě ke všemu říkali, že tohle počasí je tu v červenci velmi ojedinělé, ale že si netroufají tvrdit, kdy deště přestanou.
Takže jsem druhý den ráno u pramenů Černé Tisy zajistil cestu zpátky do Jasiňje. Naštěstí byla na chatě velká skupina studentů z Kyjeva, kteří se zrovna tento den vraceli domů. Domluvil jsem se s řidičem, který nějaký čas pracoval na Slovensku, že mě vezme s nimi.
Cesta z hor byla neskutečně rozbahněná, řeka, která teče kolem dosti rozvodněná a tohle všechno mě utvrovalo v tom, že hory nemají momentálně cenu. Plán jsem měl takový, že z Jasiňje odjedu do Rachivu, kde si zjistím podrobnou předpověď počasí a podle toho se rozhodnu, jestli má cenu jet do Koločavy a pak být v Siněvirském parku a nebo přes Mukačevo a Užgorod jet přes Slovensko domů.
Jak to tak bývá, člověk míní a život mění. Jakmile jsem vystoupil v Jasiňji z náklaďáku, který nás tam přivezl, byl jsem cestou na zastávku osloven: "Hele, pojď sem za náma.". Nějací Ukrajinci stály pod střechou jednoho domu u cesty a schovávali se před deštěm. Jeden z nich, Andrej, uměl docela dobře česky a dal se se mnou do řeči. Říkám mu o svých nejbližších plánech a že možná pojedu domů a on říká, že do Prahy jezdí pracovat. A tak se ho ptám, jak tam jezdí. Občas prý autem, nebo s někým nebo autobusem. A že zrovna zítra jede:
"A jak tam jedeš?"
"Autem, s kámošem."
Tak to jen tak zkouším: "A má místo?"
"Počkej, já mu zavolám... Jo má."
"A za kolik by mě odvezl do Brna?"
"Počkej, já mu zavolám... Za 1200 korun, tolik odsud stojí autobus."
"Tak já bych jel s vama."
A bylo to. Andrej mě odvedl do blízké turistické ubytovny, kde jsem dostal za 50 hřiven pokoj, řekl mi, že mě tu zítra ráno vyzvedne a pojedeme. Jak jsem psal na začátku, domů se mi nutně nechtělo, ale člověk má poslouchat svoji intuici a dát na "osud" :).
Suším alespoň trochu stan, jdu do městečka na nákup nějakých dárků a pak čtu a poléhávám. Nedaří se mi brzo usnout, protože jsem za poslední 2 dny značně přespalý.
Ráno se balím, snídám a o půl 7 jdu na recepci čekat. Andrej přichází něco před 7, dáváme věci do auta a jedeme. Cesta nebyla až na zatopení auta v kaluži, kdy jsme čekali 20min u cesty, než vyschne nějaká elektrika v motoru :) a pak překročení hranic ničím zajímavá.
Chlapi se o mě dobře starali, Andrej mě nakrmil domácím jídlem a po nějakých 12h mě vyhodili přímo před bytem v Brně. Takže takhle skončila moje neslavná cesta na východ :). Ještě se sem budu snažit pověsit nějaké celkové zhodnocení. Teda jestli to ještě vůbec někdo čte... Povolil jsem už i anonymní komentáře bez nutnosti se přihlašovat, tak se můžete vyjádřit.
Jinak dešti, především tomu ukrajinskému, zdar.
sobota 31. července 2010
úterý 27. července 2010
Jak jsem nezdolal Hoverlu
Od posledniho prispevku uplynula nejaka doba. Ale moc se toho nezmenilo, protoze vylet do hor se take prilis nepovedl.
Cesta tam
Autobus do Kolomye jede asi 5h, protoze ukrajinske silnice nepatri zrovna k vystavnim. V Kolomyi mame vsak naprosto netypicke stesti a chytame nejspis posledin marsrutku do Verchoviny. Nastupujeme, kdyz uz chce ridic odjizdet.
Marsrutka je precpana, a jeste s nami jedou mistni burani. Ve Verchovine vysedame, zatimco se marsrutka plni naprosto k prasknuti. Zahy zjistujeme, ze jede tam, kam potrebujeme a tak jsme netakticky vyklidili mista a cpeme se zpatky. Je zajimave, ze nezalezi na poctu lidi uvnitr, protoze se do marsrutky vzdycky dalsi dva nebo jeden clovek vejde. Nechapu. Ja cast cesty jedu zaveseny za obe ruce na lidmi, kteri sedi na ctyrsedadle. Ridic nas vyhazuje na rozcesti k Besterecku. Dal uz se dneska nedostaneme, protoze prsi a prsi.
Den prvni
Po probuzeni uz neprsi. Je sice oblacnost, ale ta by se mela postupem casu protrhat. Do Besterecka to par kilometru jde, zacina svitit slunko a tak to neni moc prijemna prochazka. Ve vesnicce je dokonce maly obchudek a tak nakupuji nejake jidlo.
Jeliko chceme na hreben kratsi cestou a ne jako vsichni ostatni pres horu Pip Ivan (nebo take Cerna hora), tak volime jinou cestu. Nejaci Polaci nas ujistuji, ze pry jdeme dobre. Po ceste je znacena cervena cyklostezka a zluta turisticka znacka.
Po case vsak zacina byt zrejmejsi, ze bud jdeme spatne a nebo je spatna mapa. Uplne vracet se nam nechce a tak bereme jednu odbocku smerem na zapad, kam potrebujeme. U brodu pres reku se Silva koupe. Pak jdeme k jakemusi staveni a ptame se pani na cestu. No, moc nam nepomohla a mapu jsem ji asi nemel ani ukazovat.
Po chvili na nejpravdepodobnejsi ceste potkavame dva lidi, kteri nam tvrdi, ze se tudy na hreben dostaneme. Pry to neni uplne jednoducha cesta, ale jde to. Tak jdeme, oni tamtudy museli taky nejak jit. Cesta kopiruje prvne vyschle korytu a pak reku, kterou musime nekolikrat brodit. Postupujeme pomalu, protoze musime casto zastavovat a hledat bez batohu, kam stezka pokracuje.
Po case zacne prset a v dalsim neprehlednem miste presvedcuji Silvu, ze nema cenu pokracovat dal a ze nejlepsi bude vratit se do Besterecka. Vracime se, prestava prset a stavime stan. Za dnesek jsme se nikam nedostali.
Den druhy
Dneska uz volime jistotu, a jdeme smerem na Pip Ivan, kam jdou vsichni ostatni. Znamena to asi 1200 vyskovych metru vystupu. Sviti slunicko, je teplo, delame casto zastavky a splhame se nahoru.
Po ceste nas chyta bourka, ale nejde o nic hrozneho a po 45 minutach je od deste klid. Poslednich par set metru je opravdu prudkych a tak se sineme. Nahore uz vidime Pip Ivana a rozcesti, na kterem se na hrebenu dame na opacnou stranu. Zase se zacinaji stahovat mraky a tak zaciname hledat misto na prespani. Postavim stan a zacne prset. Nevydrzi to dlouho, ale dal uz nema cenu chodit.
Ze stanu mame krasny vyhled na jednu cast hrebenu a ja vecer lezim a pri usinani koukam na neco, co typicky divak televize NOVA v zivote pred spanim neuvidi :).
Den treti
Vstavame brzo, abychom dosli na Hoverlu. Slunko dneska pali a kvuli tomu si spaluji lytka, krk, lokty a kuzi za usima. Po ceste potkavame stado koni a pomnicek dvou 20ti letych Ukrajincu. Hory jsou proste nevyzpytatelne, i kdyz nevim, proc ta zustali zrovna v cervenci pred 4 roky.
Delame zastavku u jezera, kde se koupeme. Voda neni ledova, ale i pres to, jak do ni skocim, me malem chytaji krece do obou stehen zaroven. Nastesti to svaly ustaly. Zacinaji se stahovat mracna a tak jdeme dal.
Jak cesta plyne, zaciname sporadicky videt i hezky a pravidelny kuzel Hoverly. Vypada to ze se k ni dneska dostaneme. Jenze za nami se kupi cim dal tim zlovestnejsi mracna a je tu a tam slyset hrom. Bourka je hodne daleko, v udoli u Pip Ivana, coz je pul dne cesta, ale oblacnost se kupi i na vychod a zapad od nas. Jedine sever, kam jdeme je jasny.
Oblacnost nas dohani pod poslednim vrcholem pred Hoverlou. Rozhodujeme se, ze ho jeste prelezeme a na druhe strane postavime stan. S prvnimi kapkami ho ukotvuji a zalezame dovnitr. Za par minut prichazi opravdu vystavni bourka. Vitr je tak prudky, ze musime drzet zevnitr steny stanu, aby do nej neteklo. Nastesti to stan vydejchal a neuletel s nami.
Po bource se oblacnost trochu vybrala a jsou hezke rozhledy. Na pokracovani to neni a tak zustavame.
Den ctvrty
Prsi celou noc a rano stejne tak. Cely hreben je zakryt oblacnosti a fouka pomerne neprijemny vychodni vitr. Lezet ve stanu cely den - navic ja uz nemam ani jidlo - nema cenu. Pred polednem balime ve vetru a desti stan a doufame, ze s viditelnosti 10m dojdeme dolu. Za par jsme mokri a za par desitek minut mi cvachta i v botach. Na klec a travu jsou nepromokave boty k nicemu, protoze do nich natece vrchem. Holt na goretexove obleceni nemam.
Cesta dolu je neprijemna, protoze prsi a kdyz jdeme po hrebeni fouka. Navic je cesta dlouha. V mokrych botach se mi odiraji malicky az na maso. Unaveni dojdeme k hranici parku, kde nas strazce stahne o poplatek za registraci, kterou jsme propasli pri vstupu a rika, ze ubytovani pod strechou je tak za 4km. No, bylo to spis kilometru minimalne 6.
Pokoj za 150 hriven je v pohode, nechavame si prat veci, davame si obrovskou veceri, sprchujeme se a jdeme spat. Silva zitra jede domu, ja jeste zustavam.
Kazdopadne byl tento vylet do hor naprosto v duchu letosni dosti nepodarene vakace. Zacinam mit strach, co prijde dal :). Ale to az priste.
Cesta tam
Autobus do Kolomye jede asi 5h, protoze ukrajinske silnice nepatri zrovna k vystavnim. V Kolomyi mame vsak naprosto netypicke stesti a chytame nejspis posledin marsrutku do Verchoviny. Nastupujeme, kdyz uz chce ridic odjizdet.
Marsrutka je precpana, a jeste s nami jedou mistni burani. Ve Verchovine vysedame, zatimco se marsrutka plni naprosto k prasknuti. Zahy zjistujeme, ze jede tam, kam potrebujeme a tak jsme netakticky vyklidili mista a cpeme se zpatky. Je zajimave, ze nezalezi na poctu lidi uvnitr, protoze se do marsrutky vzdycky dalsi dva nebo jeden clovek vejde. Nechapu. Ja cast cesty jedu zaveseny za obe ruce na lidmi, kteri sedi na ctyrsedadle. Ridic nas vyhazuje na rozcesti k Besterecku. Dal uz se dneska nedostaneme, protoze prsi a prsi.
Den prvni
Po probuzeni uz neprsi. Je sice oblacnost, ale ta by se mela postupem casu protrhat. Do Besterecka to par kilometru jde, zacina svitit slunko a tak to neni moc prijemna prochazka. Ve vesnicce je dokonce maly obchudek a tak nakupuji nejake jidlo.
Jeliko chceme na hreben kratsi cestou a ne jako vsichni ostatni pres horu Pip Ivan (nebo take Cerna hora), tak volime jinou cestu. Nejaci Polaci nas ujistuji, ze pry jdeme dobre. Po ceste je znacena cervena cyklostezka a zluta turisticka znacka.
Po case vsak zacina byt zrejmejsi, ze bud jdeme spatne a nebo je spatna mapa. Uplne vracet se nam nechce a tak bereme jednu odbocku smerem na zapad, kam potrebujeme. U brodu pres reku se Silva koupe. Pak jdeme k jakemusi staveni a ptame se pani na cestu. No, moc nam nepomohla a mapu jsem ji asi nemel ani ukazovat.
Po chvili na nejpravdepodobnejsi ceste potkavame dva lidi, kteri nam tvrdi, ze se tudy na hreben dostaneme. Pry to neni uplne jednoducha cesta, ale jde to. Tak jdeme, oni tamtudy museli taky nejak jit. Cesta kopiruje prvne vyschle korytu a pak reku, kterou musime nekolikrat brodit. Postupujeme pomalu, protoze musime casto zastavovat a hledat bez batohu, kam stezka pokracuje.
Po case zacne prset a v dalsim neprehlednem miste presvedcuji Silvu, ze nema cenu pokracovat dal a ze nejlepsi bude vratit se do Besterecka. Vracime se, prestava prset a stavime stan. Za dnesek jsme se nikam nedostali.
Den druhy
Dneska uz volime jistotu, a jdeme smerem na Pip Ivan, kam jdou vsichni ostatni. Znamena to asi 1200 vyskovych metru vystupu. Sviti slunicko, je teplo, delame casto zastavky a splhame se nahoru.
Po ceste nas chyta bourka, ale nejde o nic hrozneho a po 45 minutach je od deste klid. Poslednich par set metru je opravdu prudkych a tak se sineme. Nahore uz vidime Pip Ivana a rozcesti, na kterem se na hrebenu dame na opacnou stranu. Zase se zacinaji stahovat mraky a tak zaciname hledat misto na prespani. Postavim stan a zacne prset. Nevydrzi to dlouho, ale dal uz nema cenu chodit.
Ze stanu mame krasny vyhled na jednu cast hrebenu a ja vecer lezim a pri usinani koukam na neco, co typicky divak televize NOVA v zivote pred spanim neuvidi :).
Den treti
Vstavame brzo, abychom dosli na Hoverlu. Slunko dneska pali a kvuli tomu si spaluji lytka, krk, lokty a kuzi za usima. Po ceste potkavame stado koni a pomnicek dvou 20ti letych Ukrajincu. Hory jsou proste nevyzpytatelne, i kdyz nevim, proc ta zustali zrovna v cervenci pred 4 roky.
Delame zastavku u jezera, kde se koupeme. Voda neni ledova, ale i pres to, jak do ni skocim, me malem chytaji krece do obou stehen zaroven. Nastesti to svaly ustaly. Zacinaji se stahovat mracna a tak jdeme dal.
Jak cesta plyne, zaciname sporadicky videt i hezky a pravidelny kuzel Hoverly. Vypada to ze se k ni dneska dostaneme. Jenze za nami se kupi cim dal tim zlovestnejsi mracna a je tu a tam slyset hrom. Bourka je hodne daleko, v udoli u Pip Ivana, coz je pul dne cesta, ale oblacnost se kupi i na vychod a zapad od nas. Jedine sever, kam jdeme je jasny.
Oblacnost nas dohani pod poslednim vrcholem pred Hoverlou. Rozhodujeme se, ze ho jeste prelezeme a na druhe strane postavime stan. S prvnimi kapkami ho ukotvuji a zalezame dovnitr. Za par minut prichazi opravdu vystavni bourka. Vitr je tak prudky, ze musime drzet zevnitr steny stanu, aby do nej neteklo. Nastesti to stan vydejchal a neuletel s nami.
Po bource se oblacnost trochu vybrala a jsou hezke rozhledy. Na pokracovani to neni a tak zustavame.
Den ctvrty
Prsi celou noc a rano stejne tak. Cely hreben je zakryt oblacnosti a fouka pomerne neprijemny vychodni vitr. Lezet ve stanu cely den - navic ja uz nemam ani jidlo - nema cenu. Pred polednem balime ve vetru a desti stan a doufame, ze s viditelnosti 10m dojdeme dolu. Za par jsme mokri a za par desitek minut mi cvachta i v botach. Na klec a travu jsou nepromokave boty k nicemu, protoze do nich natece vrchem. Holt na goretexove obleceni nemam.
Cesta dolu je neprijemna, protoze prsi a kdyz jdeme po hrebeni fouka. Navic je cesta dlouha. V mokrych botach se mi odiraji malicky az na maso. Unaveni dojdeme k hranici parku, kde nas strazce stahne o poplatek za registraci, kterou jsme propasli pri vstupu a rika, ze ubytovani pod strechou je tak za 4km. No, bylo to spis kilometru minimalne 6.
Pokoj za 150 hriven je v pohode, nechavame si prat veci, davame si obrovskou veceri, sprchujeme se a jdeme spat. Silva zitra jede domu, ja jeste zustavam.
Kazdopadne byl tento vylet do hor naprosto v duchu letosni dosti nepodarene vakace. Zacinam mit strach, co prijde dal :). Ale to az priste.
úterý 20. července 2010
Jsem oholen!
Mimo jine...
Takze poporadku. Ranni vstavani na autobus do Kamjanecu-Podilski nebylo moc fajn. Autobus nebyl taky fajn. Kamjanec neni uz vubec fajn.
Jedina fajn vec tu je ta, ze tu maji celkem slusne vybaveny supermarket a celkem hezky hrad. Zbytek stoji za... Stare mesto a kanon pry pripomina Cesky Krumlov. Ja nikdy pruvodcum Lonely Planet neveril, ale tak clovek by cekal aspon vzdalenou pribuznost. Ne-e.
Prijeli jsme kolem 14h. Ubytovani jsme sehnali kolem 17h - sice jsem mel vytipovany hostel, jenze v nem nikdo nebyl, pak jsem chodil po meste a po net kafe a zjistoval dalsi ubytovani. Nastesti jsem mezi tim stihnul presvedcit jednu pani v kadernictvi, aby mi ohoblovala dvoutydenni porost masinkou.
Do historickeho centra to je celkem kus a k hradu jsme dosli v 19h. Schvalne si tipnete, do kolika meli otevreno :).
Na zitra mame listky kamsi do Kolomyi, coz by uz nemelo byt moc daleko od hor, jenze neni moc pravdepodobne, ze nam odpoledne z takove diry neco pojede dal, kdyz nejezdi nic odpoledne ani z Kamjanecu. Jelikoz ale spechame a pochybuju, ze tam sezene byt jen trochu rozumne bydleni, asi to budeme muset vyresit nejakou soukromejsi dopravou. Silva navic hrozi, ze se definitivne odebere domu :).
No nic, drzte pesti, v horach je to vzdycky potreba.
Za tyden nebo tak nejak na napsanou.
Takze poporadku. Ranni vstavani na autobus do Kamjanecu-Podilski nebylo moc fajn. Autobus nebyl taky fajn. Kamjanec neni uz vubec fajn.
Jedina fajn vec tu je ta, ze tu maji celkem slusne vybaveny supermarket a celkem hezky hrad. Zbytek stoji za... Stare mesto a kanon pry pripomina Cesky Krumlov. Ja nikdy pruvodcum Lonely Planet neveril, ale tak clovek by cekal aspon vzdalenou pribuznost. Ne-e.
Prijeli jsme kolem 14h. Ubytovani jsme sehnali kolem 17h - sice jsem mel vytipovany hostel, jenze v nem nikdo nebyl, pak jsem chodil po meste a po net kafe a zjistoval dalsi ubytovani. Nastesti jsem mezi tim stihnul presvedcit jednu pani v kadernictvi, aby mi ohoblovala dvoutydenni porost masinkou.
Do historickeho centra to je celkem kus a k hradu jsme dosli v 19h. Schvalne si tipnete, do kolika meli otevreno :).
Na zitra mame listky kamsi do Kolomyi, coz by uz nemelo byt moc daleko od hor, jenze neni moc pravdepodobne, ze nam odpoledne z takove diry neco pojede dal, kdyz nejezdi nic odpoledne ani z Kamjanecu. Jelikoz ale spechame a pochybuju, ze tam sezene byt jen trochu rozumne bydleni, asi to budeme muset vyresit nejakou soukromejsi dopravou. Silva navic hrozi, ze se definitivne odebere domu :).
No nic, drzte pesti, v horach je to vzdycky potreba.
Za tyden nebo tak nejak na napsanou.
pondělí 19. července 2010
Lvov
Ve vlaku z Kyjeva jednu chvili klimatizace fungovala naplno, takze byla zima, a jednu chvili nefungovala, takze bylo hrozne vedro. A jeste jsme zaspali prijezd do Lvova. Pruvodci by nas nejradeji chtela sama vykopat z vlaku, ale nakonec se ovladla.
Na nadrazi kupujeme listky na bus do Kamjance-Podilsky a snazime se dostat k hostelu. Najdeme chlapika, co umi anglicky a ze s nim mame jet salinou c. 1, jenze ta z nejakeho duvodu nejede. Tak nas odvede k masrutkam, rekne nam, at jedeme 66 a vystoupime na zastavce Magnus. Silva je z teto dopravy nejaka nesva a prekvapena :). Na upozorneni cestujicich vystupujeme spravne, ja rvu pres celou masrutku vystupujeme, protoze Silva je na druhem konci a pak bereme dalsi masrutku na radu jineho chlapika. Jo, lidi jsou tu holt fajn :).
Konopnitskoj ulicu tu nikdo nezna, ani pani, ktera po ni sla :). Nastesti jsem si vsimnul napisu. V hostelu je mista volneho dost. Ja mam nejake strevni problemy a jsem dost unaveny, tak prvne premyslim, jestli nekam pujdu a nebo budu spat. Nakonec se rozhoduji pro projiti celeho mesta, Silve se nechce a tak se rozdelujeme.
Jenze po ceste na hrad se mi nedela uplne dobre a streva si po cesta zpivaji jakousi dosti nemelodickou pisnicku. Takze casto odpocivam a premyslim, jestli stihnu zachod, az to prijde. Nastesti se nic takoveho nekona a ja se rozhoduji, ze zvolim radikalni pristup. Jdu do doporuceneho bistra a beru si na tac zeleninovy salat, jakysi palacinkovy slany kolac, ukrajinsky borsc a jakesi maso v testicku ze syra a vajicka a k tomu ledovy caj. Po dojezeni jsem zahajil takticky ustup na hostel, ale zadna rotyka se nekonala.
Dal jsem si slofika a pak jsem znovu vyrazil do mesta. Lvov je opravdu hezke mesto, skoro vsude alespon 200 let stare budovy. Jedina nevyhoda je docela rusny a husty provoz v uzkych ulicich a nekdy neuteseny stav nekterych budov. Pokud zakazou vjezd do centra a opravi budovy, bude to opravdu vyjimecne mesto.
Na ceste zpatky se opet stavuji do bistra na veceri a davam si kysely houbovy salat, rizoto, cokoladovy moucnik a pivo. Opet vse bez problemu, tak jsem to asi sokovou terapii prebil. V bistru jsem potkal Nemce z meho hostelu, tak jsem pokecali u jidla a na ceste zpatky na hostel.
Zitra rano v 8h odjizdime pryc, takze je tohle mozna na delsi dobu posledni clanek. Pak uz si budu uzivat hory :).
Na nadrazi kupujeme listky na bus do Kamjance-Podilsky a snazime se dostat k hostelu. Najdeme chlapika, co umi anglicky a ze s nim mame jet salinou c. 1, jenze ta z nejakeho duvodu nejede. Tak nas odvede k masrutkam, rekne nam, at jedeme 66 a vystoupime na zastavce Magnus. Silva je z teto dopravy nejaka nesva a prekvapena :). Na upozorneni cestujicich vystupujeme spravne, ja rvu pres celou masrutku vystupujeme, protoze Silva je na druhem konci a pak bereme dalsi masrutku na radu jineho chlapika. Jo, lidi jsou tu holt fajn :).
Konopnitskoj ulicu tu nikdo nezna, ani pani, ktera po ni sla :). Nastesti jsem si vsimnul napisu. V hostelu je mista volneho dost. Ja mam nejake strevni problemy a jsem dost unaveny, tak prvne premyslim, jestli nekam pujdu a nebo budu spat. Nakonec se rozhoduji pro projiti celeho mesta, Silve se nechce a tak se rozdelujeme.
Jenze po ceste na hrad se mi nedela uplne dobre a streva si po cesta zpivaji jakousi dosti nemelodickou pisnicku. Takze casto odpocivam a premyslim, jestli stihnu zachod, az to prijde. Nastesti se nic takoveho nekona a ja se rozhoduji, ze zvolim radikalni pristup. Jdu do doporuceneho bistra a beru si na tac zeleninovy salat, jakysi palacinkovy slany kolac, ukrajinsky borsc a jakesi maso v testicku ze syra a vajicka a k tomu ledovy caj. Po dojezeni jsem zahajil takticky ustup na hostel, ale zadna rotyka se nekonala.
Dal jsem si slofika a pak jsem znovu vyrazil do mesta. Lvov je opravdu hezke mesto, skoro vsude alespon 200 let stare budovy. Jedina nevyhoda je docela rusny a husty provoz v uzkych ulicich a nekdy neuteseny stav nekterych budov. Pokud zakazou vjezd do centra a opravi budovy, bude to opravdu vyjimecne mesto.
Na ceste zpatky se opet stavuji do bistra na veceri a davam si kysely houbovy salat, rizoto, cokoladovy moucnik a pivo. Opet vse bez problemu, tak jsem to asi sokovou terapii prebil. V bistru jsem potkal Nemce z meho hostelu, tak jsem pokecali u jidla a na ceste zpatky na hostel.
Zitra rano v 8h odjizdime pryc, takze je tohle mozna na delsi dobu posledni clanek. Pak uz si budu uzivat hory :).
neděle 18. července 2010
Kyjev
Co napsat. Po Rusku je toto mesto skoro rajem :). Jak jsem psal minule, lidi se smeji, jsou ochotni a atmosfera ve meste je uplne o necem jinem. Navic bydleni v hostelu je vzdycky prijemne z toho duvodu, ze narazim na lidi, kteri jsou cestovanim svihnuti stejne jako ja. Takze si vsichni rozumime a mame si o cem povidat.
Napriklad vcera nam zastavil ridic tramvaje na trase kolem reky mimo zastavku a zeptal se nas, jestli nechceme vzit. Neuveritelne :).
Dneska jsme meli v planu jit do jeskyni v klastere, ale Silva to vzdala rovnou v poledne, kdy jsme vysli, protoze ji boli malicek a hlavne je priserne vedro. Ja se tedy coural cely den sam. K jeskynim jsem dosel, byly otevrene, ale nejak jsem to nezvladnul a netrefil vchod. Trocha popisku v anglictine by neskodila. A az jsem zjistil, kam vedou sipky, tak jsem sesel a znovu vysel velky kopec a zpatky se mi uz vubec nechtelo. Nekdy priste.
Cestou jsem potkal pamatnik obetem hladomoru, ktere byly na Ukrajne v dobe kolektivizace. Na Ukrajine zemrelo v dusledku hladomoru pres 5 milionu lidi. Pro Stalina a sovetsky rezim to byly jen "drobne" ztraty v honbe za industrializaci za kazdou cenu a doslova pres mrtvoly. Jestli ma nekdo touhu po depresi, doporucuji mu si tam zajet.
Pocity, ktere si z Kyjeva odvazim jsou pozitivni. Jde o opravdu hezke mesto, v kterem se neco porad deje a lide umi zit. Z urcitosti se sem jeste minimalne jednou vratim.
Ted nas ceka Lvov.
Napriklad vcera nam zastavil ridic tramvaje na trase kolem reky mimo zastavku a zeptal se nas, jestli nechceme vzit. Neuveritelne :).
Dneska jsme meli v planu jit do jeskyni v klastere, ale Silva to vzdala rovnou v poledne, kdy jsme vysli, protoze ji boli malicek a hlavne je priserne vedro. Ja se tedy coural cely den sam. K jeskynim jsem dosel, byly otevrene, ale nejak jsem to nezvladnul a netrefil vchod. Trocha popisku v anglictine by neskodila. A az jsem zjistil, kam vedou sipky, tak jsem sesel a znovu vysel velky kopec a zpatky se mi uz vubec nechtelo. Nekdy priste.
Cestou jsem potkal pamatnik obetem hladomoru, ktere byly na Ukrajne v dobe kolektivizace. Na Ukrajine zemrelo v dusledku hladomoru pres 5 milionu lidi. Pro Stalina a sovetsky rezim to byly jen "drobne" ztraty v honbe za industrializaci za kazdou cenu a doslova pres mrtvoly. Jestli ma nekdo touhu po depresi, doporucuji mu si tam zajet.
Pocity, ktere si z Kyjeva odvazim jsou pozitivni. Jde o opravdu hezke mesto, v kterem se neco porad deje a lide umi zit. Z urcitosti se sem jeste minimalne jednou vratim.
Ted nas ceka Lvov.
Ahoj Ukrajino
Vlak z Moskvy do Kyjeva byl ze zacatku peklem. Rozpalene vagony, stojici nejakou tu hodinu na 35 stupnovem slunku, byly jako sauna. Klimatizaci zapnli asi az po 15 minutach a do te doby jsme byli oba naprosto promoceni.
Ja jsem vetsinu cesty prospal. Jenom chvili jsme se bavili s ruskymi spolupasazeri, kteri byli narozdil od vetisny ostatnich Rusu, ktere jsme potkali v pohode.
V Kyjeve jsme nasli metro a cekali, nez ho otevrou. Potom jsme celkem bez problemu nasli hostel, kterem jsme se ubytovali. Uz pri prijezdu jsem se citil v Kyjeve uplne jinak nez v Rusku. Po case jsem prisel na to, ze to je predevsim v lidech, kteri tvori na Ukrajine i v Rusku naprosto jinou atmosferu. Tady se lide usmivaji :).
Kyjev, aspon ta cast, kterou jsme zatim videli, je celkem zajimave mesto. Proteka jim reka, kolem ktere jsou plaze, kousek od naseho hostelu je navrsi, z ktereho je vyhled na velkou cast mesta.
Bulvar spolu s namestim Nezavislosti se vecer promeni ve velke korzo, na kterem jsou poulicni umelci. Dokonce jsme narazili bud na oslavu nebo jisty druh happeningu, pri kterem mladi lide nalili do fontany penu do koupele, cimz se vytvorilo obrovske mnozstvi peny a blbli ve fontane. Ja jsem take nemohl odolat a na chvili se pripojil.
Dokonce jsme zazili i dest! Tedy, spadlo nekolik kapek, ale byla to vitana zpruha v jinak stalem 35ti stupnovem pocasi.
Dnes jdeme jeste do mesta a vecer odjizdime do Lvova. Snad si Ukrajina udrzi svoji privetivou tvar a my budeme mit z cestovani vetsi radost.
Ja jsem vetsinu cesty prospal. Jenom chvili jsme se bavili s ruskymi spolupasazeri, kteri byli narozdil od vetisny ostatnich Rusu, ktere jsme potkali v pohode.
V Kyjeve jsme nasli metro a cekali, nez ho otevrou. Potom jsme celkem bez problemu nasli hostel, kterem jsme se ubytovali. Uz pri prijezdu jsem se citil v Kyjeve uplne jinak nez v Rusku. Po case jsem prisel na to, ze to je predevsim v lidech, kteri tvori na Ukrajine i v Rusku naprosto jinou atmosferu. Tady se lide usmivaji :).
Kyjev, aspon ta cast, kterou jsme zatim videli, je celkem zajimave mesto. Proteka jim reka, kolem ktere jsou plaze, kousek od naseho hostelu je navrsi, z ktereho je vyhled na velkou cast mesta.
Bulvar spolu s namestim Nezavislosti se vecer promeni ve velke korzo, na kterem jsou poulicni umelci. Dokonce jsme narazili bud na oslavu nebo jisty druh happeningu, pri kterem mladi lide nalili do fontany penu do koupele, cimz se vytvorilo obrovske mnozstvi peny a blbli ve fontane. Ja jsem take nemohl odolat a na chvili se pripojil.
Dokonce jsme zazili i dest! Tedy, spadlo nekolik kapek, ale byla to vitana zpruha v jinak stalem 35ti stupnovem pocasi.
Dnes jdeme jeste do mesta a vecer odjizdime do Lvova. Snad si Ukrajina udrzi svoji privetivou tvar a my budeme mit z cestovani vetsi radost.
sobota 17. července 2010
Yaroslavl aneb o uprku z Ruska
Plan B mel vypadat tak, ze pojedeme z Yaroslavle po Volze lodi nekam na jih, podle toho, kolik to bude stat. Nebyl by to sice Bajkal a nebo Altaj, ale aspon bychom meli dost penez na navrat domu :).
Jenze ono to bylo samozrejme zase trochu jinak, nez jsme predpokladali. Prijezd rano na nadrazi probehl v poradku a ja se pred 4 rano vydal do vylidneneho mesta smerem k rece.
Ricni pristav je z dalky velky, z blizka skoro opusteny. Haly jsou naprosto prazdne a je v nich neporadek, protoze v nich zadne prepazky ani cekarny nejsou. Pred halou cekal na slunicku a sedici na kufru plynne anglicky hovorici Rus, kteremu ujela lod do Nizniho Novgorodu. Nevedel, kdy jede dalsi, ani kolik jizda muze stat.
Ja neodrazen sel zkoumat, co je v budovach. Do jedne byl otevreny vchod a v nem nastenky lodnich spolecnosti. Rozpisy cest po rece nebyly prilis hojne a navic se jednalo o vyletni cesty a ne o pravidelnou ricni osobni dopravu. Coz znamena, ze plan B se realizovat nebude.
V Rusku pred Uralem toho moc k videni totiz uz neni. Bud jde o mesta vybudovana predevsim za komunismu se sovetskou architekturou s nekolika kosteli, ktere jsou vsechny stejne a nebo o komunismem vylidnene vesnice, kde uz neni vubec nic. Priroda se sklada predevsim z rovin s rekami, kde je plno komaru. Doprava krome hlavnich tras vlakem je vycerpavajici, zdlouhava a diky vedru, ktere tu bohuzel lame 130 let stare teplotni rekordy, nesnesitelna.
Proto kupujeme v Yaroslavli listek na vlak do Moskvy a rovnou listek na vlak z Moskvy do Kyjeva. Kdyz to nepujde v Rusku, tak to snad pujde nejak na Ukrajine. A kdyz to nepujde na Ukrajine, tak holt pojedu neslavne domu :).
Jenze ono to bylo samozrejme zase trochu jinak, nez jsme predpokladali. Prijezd rano na nadrazi probehl v poradku a ja se pred 4 rano vydal do vylidneneho mesta smerem k rece.
Ricni pristav je z dalky velky, z blizka skoro opusteny. Haly jsou naprosto prazdne a je v nich neporadek, protoze v nich zadne prepazky ani cekarny nejsou. Pred halou cekal na slunicku a sedici na kufru plynne anglicky hovorici Rus, kteremu ujela lod do Nizniho Novgorodu. Nevedel, kdy jede dalsi, ani kolik jizda muze stat.
Ja neodrazen sel zkoumat, co je v budovach. Do jedne byl otevreny vchod a v nem nastenky lodnich spolecnosti. Rozpisy cest po rece nebyly prilis hojne a navic se jednalo o vyletni cesty a ne o pravidelnou ricni osobni dopravu. Coz znamena, ze plan B se realizovat nebude.
V Rusku pred Uralem toho moc k videni totiz uz neni. Bud jde o mesta vybudovana predevsim za komunismu se sovetskou architekturou s nekolika kosteli, ktere jsou vsechny stejne a nebo o komunismem vylidnene vesnice, kde uz neni vubec nic. Priroda se sklada predevsim z rovin s rekami, kde je plno komaru. Doprava krome hlavnich tras vlakem je vycerpavajici, zdlouhava a diky vedru, ktere tu bohuzel lame 130 let stare teplotni rekordy, nesnesitelna.
Proto kupujeme v Yaroslavli listek na vlak do Moskvy a rovnou listek na vlak z Moskvy do Kyjeva. Kdyz to nepujde v Rusku, tak to snad pujde nejak na Ukrajine. A kdyz to nepujde na Ukrajine, tak holt pojedu neslavne domu :).
čtvrtek 15. července 2010
Vyberove rizeni
Rusko balime. Co by bylo hezke = priroda, je daleko a drahe. Jinak jde o rovinu a nebo hnusna mesta s vetsinou hroznyma Rusama.
Jelikoz se zitra presouvame na Ukrajinu, tak shanim nekoho, kdo by za mnou prijel, protoze Silvie by nejradeji chtela domu. Program: hory, Cerne more, cokoliv. Klidne pripada v uvahu i Ukrajina, nebo vychod Polska, pripadne Slovenska :).
Proste se jeste nechci tak brzo vracet domu. Prosim, prosim...
středa 14. července 2010
Moskva
Z ceskych turistu se menime na turisty japonske. Rozhodli jsme se, ze Moskvou pouze projedeme. Prijezd rano v 10h a odjezd vecer v 23h do Jaroslavle dava dostatecne dost casu na prohlenduti Kremlu, Rudeho namesti a chramu sv. Blazeje.
Moskva je o neco prijemnejsi mesto nez Petrohrad, ale stale to neni nic extra. Napriklad do Kremlu jsme se dostali bez problemu na ISIC za studentskou slevu, ale do pokladnice nas na ISIC pustit nechteli, ze pry na to studentskou slevu nedostaneme, i kdyz jsme uz u jine pokladny na listek do komplexu studentskou slevu dostali. Proste Rusko. Asi jedine, co tu tak trochu funguje je metro. Zbytek si zije ve vlastnim svete.
Krome fotek toho o dnesku zase tolik k psani neni. Zajimave bude, az prijedeme do Jaroslavle o pul 4 rano :).
Moskva je o neco prijemnejsi mesto nez Petrohrad, ale stale to neni nic extra. Napriklad do Kremlu jsme se dostali bez problemu na ISIC za studentskou slevu, ale do pokladnice nas na ISIC pustit nechteli, ze pry na to studentskou slevu nedostaneme, i kdyz jsme uz u jine pokladny na listek do komplexu studentskou slevu dostali. Proste Rusko. Asi jedine, co tu tak trochu funguje je metro. Zbytek si zije ve vlastnim svete.
Krome fotek toho o dnesku zase tolik k psani neni. Zajimave bude, az prijedeme do Jaroslavle o pul 4 rano :).
úterý 13. července 2010
Petrohrad
Tak pred odjezdem do Moskvy stiham napsat jeste sumar z Petrohradu.
Mesto je to velke a i vystavni. Jestli je tak pekne, jak se o nem tvrdi je na delsi debatu. Zalezi na vkusu a nalade. Silve se to mesto nelibi, me pripadne zajimave, ale byl jsem uz v lepsich. Asi velka nevyhoda Petrohradu z meho pohledu je ta, ze jde o opravdu velike mesto a tudiz je tu toho moc a na velikem prostoru.
1. den
Po prijezdu jsme byli prvne nemile prekvapeni neochotou Rusu udelat cokoli nad ramec svych pracovnich povinnosti. Nastesti jsem po delsim case v jedne restauraci mel uspech se slecnou, ktera mi pujcila mobil, abych mohl obvolat hostely, jestli maji volno.
Cestou do vybraneho hostelu nam zastavila mlada Ruska v aute, jestli nepotrebujeme nekam svest. Po pozdejsich zkusenostech to byl skoro az sokovy zazitek :). Tohle se v Rusku nejspis moc casto nestava.
Po ubytovani v hostelu oba vytuhneme a probouzime se kolem 16h. Jdeme rozvaznym krokem do mesta. Po ceste nakoupime neco malo v supermarketu a prohledneme si horsi cast mesta. Hygienicke navyky Rusu jsou pro Evropany ponekud zarazejici, ale je to jejich zdravi. Pokud jim nevadi koupani ve spinave Neve, neporadek na ulicich, v kterem v klidu sedi nebo nechaji hrat deti, tak prosim :).
Vecer nas ceska boj s komary na pokoji, ktery jsme celkem presvedcive vyhrali a mohli v klidu spat.
2. den
Pred celodenni "prochazkou" po meste jdeme na nadrazi koupit listky do Moskvy. Zjistujeme, ze budou drazsi, nez jsme cekali. Volna mista v nejlevnejsi tride zadna nejsou a tak musime jet pohodlnejsi (pro nas zbytecne) tridou, ktera je vsak 2x tak drazsi. To znamena, ze budeme muset upravit program, coz nas netesi, ale neda se nic delat.
Na programu je Nevsky prospekt. Ulice je to dlouha, starych baraku (cca 200 let) je na ni dost. Jediny problem je v tom, ze jsou vsechny az prilis monumentalni. Snaha o velikost, majestnatnost a vystavnost je podle me dosti prehnana. Opravdu zajimavou stavbou je Kazanska katedrala. Pomalu dochazime k Zimnimu palaci a Hermitage, kam se chystame zitra.
Cely den tak po ruznu popochazime a kde to jde tak poposedavame ve stinu. Pocasi je tu teple, zhruba 32 stupnu, na obloze zadny mracek a mesto je tak rozpalene a cely den v tom chodit neni sranda.
Od Zimniho palace jdeme smerem k nejake katedrale, ktera je zavrena. Pokracujeme dal k Petropavlovske pevnosti, z ktere je hezky vyhled na reku a nabrezi. Posledni dnesni atrakci je kriznik Aurora. Pote jdeme na metro, do supermarketu nakoupit a spat.
3. den
Na programu je Hermitage. Rano se vsak musime odhlasit z hostelu a tak musime vstavat nabudik. Jelikoz je tu na severu svetlo v podstate az do pulnoci, tak chodime spat zhruba ve 2h rano. S casovym posunem je to jako kdybychom chodili spat doma o pulnoci. Proto vstavat v 9:30h neni moc prijemne.
Autobusem k Zimnimu palaci a pak dovnitr, kde je obrovska fronta. Na to, co jsme udelali, respektive co iniciovala Silva nejsem hrdy a osobne se za to stydim. Jenze nevyspali, ve vedru a s tim, co bychom cely den jineho delali jsem nemel bohuzel dost energie na odpor. Silva se pridrzle vmisila na zacatek fronty, kterou jsme tak predbehli. Ja jsem tam pred poustenim dalsi vlny jen tak ledabyle prisel, protoze mi prece to misto drzela. Jeste ze si nepamatuji sny, protoze z tohohle budu mit beztak nejakou mensi nocni muru. Jako studenti muzeme dovnitr bezplatne, takze nam to aspon nezvysi vydaje.
V Hermitagi je toho moc. Nejde jen o exponaty, ale je tam spoustu turistu, spoustu tepla, spousta schodu, spousta mistnosti, proste spousta vseho :). Po 2 hodinach jsem zahlceny a to nam zbyvaji jeste dalsi 3. Silva nafotila asi 600 fotek. Prohlidku jsme prezili. Dalsi zastavka je vecny ohen a socha Lenina. Pote uz jenom na hostel a na nadrazi.
Omlouvam se jen za suche liceni, ale nemam uz silu psat poutaveji :). Je to zatim unavne a k pohodovemu cestovani to ma zatim daleko. Snad se dostaneme casem nekam do prirody, kde to bude o necem jinem.
P.S. Nebojte se kometovat clanky, aspon budu vedet, ze to nekdo cte :).
Mesto je to velke a i vystavni. Jestli je tak pekne, jak se o nem tvrdi je na delsi debatu. Zalezi na vkusu a nalade. Silve se to mesto nelibi, me pripadne zajimave, ale byl jsem uz v lepsich. Asi velka nevyhoda Petrohradu z meho pohledu je ta, ze jde o opravdu velike mesto a tudiz je tu toho moc a na velikem prostoru.
1. den
Po prijezdu jsme byli prvne nemile prekvapeni neochotou Rusu udelat cokoli nad ramec svych pracovnich povinnosti. Nastesti jsem po delsim case v jedne restauraci mel uspech se slecnou, ktera mi pujcila mobil, abych mohl obvolat hostely, jestli maji volno.
Cestou do vybraneho hostelu nam zastavila mlada Ruska v aute, jestli nepotrebujeme nekam svest. Po pozdejsich zkusenostech to byl skoro az sokovy zazitek :). Tohle se v Rusku nejspis moc casto nestava.
Po ubytovani v hostelu oba vytuhneme a probouzime se kolem 16h. Jdeme rozvaznym krokem do mesta. Po ceste nakoupime neco malo v supermarketu a prohledneme si horsi cast mesta. Hygienicke navyky Rusu jsou pro Evropany ponekud zarazejici, ale je to jejich zdravi. Pokud jim nevadi koupani ve spinave Neve, neporadek na ulicich, v kterem v klidu sedi nebo nechaji hrat deti, tak prosim :).
Vecer nas ceska boj s komary na pokoji, ktery jsme celkem presvedcive vyhrali a mohli v klidu spat.
2. den
Pred celodenni "prochazkou" po meste jdeme na nadrazi koupit listky do Moskvy. Zjistujeme, ze budou drazsi, nez jsme cekali. Volna mista v nejlevnejsi tride zadna nejsou a tak musime jet pohodlnejsi (pro nas zbytecne) tridou, ktera je vsak 2x tak drazsi. To znamena, ze budeme muset upravit program, coz nas netesi, ale neda se nic delat.
Na programu je Nevsky prospekt. Ulice je to dlouha, starych baraku (cca 200 let) je na ni dost. Jediny problem je v tom, ze jsou vsechny az prilis monumentalni. Snaha o velikost, majestnatnost a vystavnost je podle me dosti prehnana. Opravdu zajimavou stavbou je Kazanska katedrala. Pomalu dochazime k Zimnimu palaci a Hermitage, kam se chystame zitra.
Cely den tak po ruznu popochazime a kde to jde tak poposedavame ve stinu. Pocasi je tu teple, zhruba 32 stupnu, na obloze zadny mracek a mesto je tak rozpalene a cely den v tom chodit neni sranda.
Od Zimniho palace jdeme smerem k nejake katedrale, ktera je zavrena. Pokracujeme dal k Petropavlovske pevnosti, z ktere je hezky vyhled na reku a nabrezi. Posledni dnesni atrakci je kriznik Aurora. Pote jdeme na metro, do supermarketu nakoupit a spat.
3. den
Na programu je Hermitage. Rano se vsak musime odhlasit z hostelu a tak musime vstavat nabudik. Jelikoz je tu na severu svetlo v podstate az do pulnoci, tak chodime spat zhruba ve 2h rano. S casovym posunem je to jako kdybychom chodili spat doma o pulnoci. Proto vstavat v 9:30h neni moc prijemne.
Autobusem k Zimnimu palaci a pak dovnitr, kde je obrovska fronta. Na to, co jsme udelali, respektive co iniciovala Silva nejsem hrdy a osobne se za to stydim. Jenze nevyspali, ve vedru a s tim, co bychom cely den jineho delali jsem nemel bohuzel dost energie na odpor. Silva se pridrzle vmisila na zacatek fronty, kterou jsme tak predbehli. Ja jsem tam pred poustenim dalsi vlny jen tak ledabyle prisel, protoze mi prece to misto drzela. Jeste ze si nepamatuji sny, protoze z tohohle budu mit beztak nejakou mensi nocni muru. Jako studenti muzeme dovnitr bezplatne, takze nam to aspon nezvysi vydaje.
V Hermitagi je toho moc. Nejde jen o exponaty, ale je tam spoustu turistu, spoustu tepla, spousta schodu, spousta mistnosti, proste spousta vseho :). Po 2 hodinach jsem zahlceny a to nam zbyvaji jeste dalsi 3. Silva nafotila asi 600 fotek. Prohlidku jsme prezili. Dalsi zastavka je vecny ohen a socha Lenina. Pote uz jenom na hostel a na nadrazi.
Omlouvam se jen za suche liceni, ale nemam uz silu psat poutaveji :). Je to zatim unavne a k pohodovemu cestovani to ma zatim daleko. Snad se dostaneme casem nekam do prirody, kde to bude o necem jinem.
P.S. Nebojte se kometovat clanky, aspon budu vedet, ze to nekdo cte :).
Nekolik rychlych postrehu z Ruska
Neni moc casu psat, protoze rano se vzbudime, najime a jdeme do mesta, z ktereho vratime vecer unaveni a spinavi. Moc chuti travit cas u internetu a psat proto neni. Jenze to vypada, ze budeme muset podstatne zkratit nas program, protoze proste veskere platzkartnyj mista ve vlacich jsou plna a tudiz bychom museli jezdit v kupe, ktere je 2x tak drazsi a tudiz bychom meli tak tak penize jen na dojezd k Bajkalu a zpatky. Rozhodnuti o zmene planu provedeme nejspis v Yaroslavli, do ktere pojedeme po Moskve.
Takze nekolik prvotnich postrehu o Rusku a Rusich.
Dnes v noci jedeme do Moskvy, takze budeme mit nazornou zkusenost s ruskou zeleznici.
Takze nekolik prvotnich postrehu o Rusku a Rusich.
- Rusky jsou velmi hezke a drtiva vetsina z nich je stihla.
- Celkove je problem najit tlusteho Rusa nebo Rusku. Stejne to bylo i v Iranu. Nejspis je ten nas evropsky zpusob zivota opravdu ponekud konzumni :).
- Zacalo to v Pobalti a v Rusku to je opravdu excelentni. Fronty nejsou ojedinela. Od komunismu se nejspis nic moc nezmenilo. Timto dekuji za cetbu do predmetu Rustina pro nerustinare IV - Sorokin: Fronta :).
- V Rusku nefunguje nic, jak by clovek predpokladal a nic nema rad. O poradku by bylo naivni mluvit.
- Rusove a Rusky se skoro neusmivaji. Nejspis nejde o to, ze by byli neustale nasrani, ale proste se nesmeji.
- Skoro nikdo neumi anglicky.
Dnes v noci jedeme do Moskvy, takze budeme mit nazornou zkusenost s ruskou zeleznici.
pondělí 12. července 2010
Vitejte v Rusku
Tak tuto kratkou vetu jsme na hranicich Estonska s Ruskem neslyseli. Rusti celnici nevypadali moc prijemne, ale pustili nas... To neznamena, ze nas pusti zpatky :), ale jsme tu.
Cesta sem byla z casti prijemna - vlakem z Brna do Varsavy pres Olomouc a z casti dosti otravna - autousem z Varsavy do Kaunas, z Rigy do Tallinu a z Tallinu do Petrohradu. Mezi Kaunasem a Rigou jsme vyuzili stop.
Po ceste jsme zvladli nekolik lehce dobrodruznych situaci. Ve Varsave jsme meli do odjezdu nocniho autobusu nekolik hodin casu a tak jsme se sli projit do centra. Jenze po ceste zpatky jsme se trochu ztratili a po odpovedi policistu kudy a jak dlouho je to na nadrazi: "Tam a aspon 1h.", kdyz do odjezdu zbyvalo 50 minut, nas cekala ponekud rychlejsi cesta na nadrazi. Stihli jsme to vsak s luxusni 3 min rezervou.
Cestovani autobusem mi nedela po lonskem Iranu vubec dobre, protoze travit bezesne noci koukanim do tmy z okna neni zrovna fajn. Jenze od lonska jsem si poridil zasadni upgrade. Koupil jsem si mp3 prehravac a ted jsem zjistil, ze me spolehlive v autobuse uspi. Takze uz me z autobusu boli jenom nohy, zada, krk a tak :).
Rano jsme autobusem prijeli k takovemu vesnicky vypadajicimu nadrazi, z cehoz se pozdeji vyklubal Kaunas. Dira je to poradna. Predevsim proto, ze po 2h zevlovani na vlakovem nadrazi a zjisteni, ze na Rigu zadne vlaky nejezdi a presunuti v 8h na autobusove nadrazi nam bylo receno, ze jediny autobus do Rigy odjel v 7:30h. Mozna ze neco budou mit jest v Eurolines, kde otviraji v 9h. V 8:50h mi v Eurolines rikaji, ze v 9h jede jediny rozumny spoj do Rigy a ze eurama zaplatit nemuzu. Takze nam zbyva jedina moznost a to jit stopovat. Studuji mapu dopravy a vybiram jeden trolejbus, ktery jede na kraj mesta. Na haluz to vychazi a on nas vyhodi kousicek od dalnice, ktera vede na Rigu.
Po asi 10 minutach stopujeme (tedy spis Silva, me by asi nikdo nezastavil :D ) prvni auto, ktere nas veze 60km. Hned za dalsich 15 minut nam zastavuje kamion, ktery nas veze az do Rigy. Ridic byl moc fajn a dokonce nam venoval autoatlas Ruska. Jenze v Rize delame spatne rozhodnuti. Chceme dal stopovat, kdyz to jde fajn a misto do centra se nechame vyhodit na odbocce na dalnici do Tallinu. Jenze tam tvrdneme 3h a nic. Tak jdeme na silnici do Rigy, kde nam po 15 minutach zastavuje tridverak, a i kdyz s problemy, nas bere na tramvaj. Jedeme do centra, jenze pred tramvaji je nekolik lidi s reflexnima vestama. Tramvaj zastavuje, venku jsou policisti a dovnitr jdou revizori. Spis nez na kontrolu jizdenek to vypada na protiteroristicke cviceni, ale treba jsou revizori v Rize lovnou zveri :).
Posledni autobus nam jede za hodinu a tak mame dost casu na vymenu penez a nakup jidla. V Tallinu jsme brzo rano a premyslime, jestli si vezmeme ubytovani. Prvne vsak jdeme na vlakove nadrazi zjistit, jestli jede neco do Petrohradu. Nadrazi otvira az v 7h a to je hodne casu. Jdeme do parku, ja si roztahuji veci na spani a ukladam se ke spanku. Jenze asi po hodine me Silva budi, ze pry ji ukradli klobouk a me boty. Moje boty jsou bezpecne na batohu, ale jeji klobouk je pryc. V Tallinu je dlouho svetlo, protoze je na severu a vsichni tam v noci chlastaji a pari. Prisel nejspis nejaky Estonec a kdyz Silva spala, vyndal ji veci z klobouku a rekl si, ze si ho "pujci". Od tohoto "incidentu" uz nespim a cekame, nez nam otevrou. Jenze z Tallinu vlaky do Petrohradu nejezdi, coz nechapu. Jdeme tedy zpatky na autobusak, kupujeme listek na posledni autobus o pulnoci a jdeme se podivat do mesta. Po 3 dnech bez poradneho spanku je vsak chozeni po pamatkach docela drsne.
Pri cekani na odjezd jsem jeste zvladnul shlednout zapas o treti misto na MS, u ktereho jsem mel pomerne velke problemy v sede neusnout. Jakmile prijel autobus a vyplnil jsem imigracni kartu do Ruske federace, vytahnul jsem si mp3 a vytuhnul jsem. Sice se tu a tam probouzim, kdyz me uz hodne boli nejaka cast tela, ale spim vicemene az do Petrohradu.
Pokracovani priste.
P.S. Ti, kterym vadi text bez diakritiky maji smulu. V Rusku bez sance. Jeste bych ale mohl psat v azbuce :).
Cesta sem byla z casti prijemna - vlakem z Brna do Varsavy pres Olomouc a z casti dosti otravna - autousem z Varsavy do Kaunas, z Rigy do Tallinu a z Tallinu do Petrohradu. Mezi Kaunasem a Rigou jsme vyuzili stop.
Po ceste jsme zvladli nekolik lehce dobrodruznych situaci. Ve Varsave jsme meli do odjezdu nocniho autobusu nekolik hodin casu a tak jsme se sli projit do centra. Jenze po ceste zpatky jsme se trochu ztratili a po odpovedi policistu kudy a jak dlouho je to na nadrazi: "Tam a aspon 1h.", kdyz do odjezdu zbyvalo 50 minut, nas cekala ponekud rychlejsi cesta na nadrazi. Stihli jsme to vsak s luxusni 3 min rezervou.
Cestovani autobusem mi nedela po lonskem Iranu vubec dobre, protoze travit bezesne noci koukanim do tmy z okna neni zrovna fajn. Jenze od lonska jsem si poridil zasadni upgrade. Koupil jsem si mp3 prehravac a ted jsem zjistil, ze me spolehlive v autobuse uspi. Takze uz me z autobusu boli jenom nohy, zada, krk a tak :).
Rano jsme autobusem prijeli k takovemu vesnicky vypadajicimu nadrazi, z cehoz se pozdeji vyklubal Kaunas. Dira je to poradna. Predevsim proto, ze po 2h zevlovani na vlakovem nadrazi a zjisteni, ze na Rigu zadne vlaky nejezdi a presunuti v 8h na autobusove nadrazi nam bylo receno, ze jediny autobus do Rigy odjel v 7:30h. Mozna ze neco budou mit jest v Eurolines, kde otviraji v 9h. V 8:50h mi v Eurolines rikaji, ze v 9h jede jediny rozumny spoj do Rigy a ze eurama zaplatit nemuzu. Takze nam zbyva jedina moznost a to jit stopovat. Studuji mapu dopravy a vybiram jeden trolejbus, ktery jede na kraj mesta. Na haluz to vychazi a on nas vyhodi kousicek od dalnice, ktera vede na Rigu.
Po asi 10 minutach stopujeme (tedy spis Silva, me by asi nikdo nezastavil :D ) prvni auto, ktere nas veze 60km. Hned za dalsich 15 minut nam zastavuje kamion, ktery nas veze az do Rigy. Ridic byl moc fajn a dokonce nam venoval autoatlas Ruska. Jenze v Rize delame spatne rozhodnuti. Chceme dal stopovat, kdyz to jde fajn a misto do centra se nechame vyhodit na odbocce na dalnici do Tallinu. Jenze tam tvrdneme 3h a nic. Tak jdeme na silnici do Rigy, kde nam po 15 minutach zastavuje tridverak, a i kdyz s problemy, nas bere na tramvaj. Jedeme do centra, jenze pred tramvaji je nekolik lidi s reflexnima vestama. Tramvaj zastavuje, venku jsou policisti a dovnitr jdou revizori. Spis nez na kontrolu jizdenek to vypada na protiteroristicke cviceni, ale treba jsou revizori v Rize lovnou zveri :).
Posledni autobus nam jede za hodinu a tak mame dost casu na vymenu penez a nakup jidla. V Tallinu jsme brzo rano a premyslime, jestli si vezmeme ubytovani. Prvne vsak jdeme na vlakove nadrazi zjistit, jestli jede neco do Petrohradu. Nadrazi otvira az v 7h a to je hodne casu. Jdeme do parku, ja si roztahuji veci na spani a ukladam se ke spanku. Jenze asi po hodine me Silva budi, ze pry ji ukradli klobouk a me boty. Moje boty jsou bezpecne na batohu, ale jeji klobouk je pryc. V Tallinu je dlouho svetlo, protoze je na severu a vsichni tam v noci chlastaji a pari. Prisel nejspis nejaky Estonec a kdyz Silva spala, vyndal ji veci z klobouku a rekl si, ze si ho "pujci". Od tohoto "incidentu" uz nespim a cekame, nez nam otevrou. Jenze z Tallinu vlaky do Petrohradu nejezdi, coz nechapu. Jdeme tedy zpatky na autobusak, kupujeme listek na posledni autobus o pulnoci a jdeme se podivat do mesta. Po 3 dnech bez poradneho spanku je vsak chozeni po pamatkach docela drsne.
Pri cekani na odjezd jsem jeste zvladnul shlednout zapas o treti misto na MS, u ktereho jsem mel pomerne velke problemy v sede neusnout. Jakmile prijel autobus a vyplnil jsem imigracni kartu do Ruske federace, vytahnul jsem si mp3 a vytuhnul jsem. Sice se tu a tam probouzim, kdyz me uz hodne boli nejaka cast tela, ale spim vicemene az do Petrohradu.
Pokracovani priste.
P.S. Ti, kterym vadi text bez diakritiky maji smulu. V Rusku bez sance. Jeste bych ale mohl psat v azbuce :).
čtvrtek 8. července 2010
A je to tu :)
Tímto svým prvním příspěvkem bych se chtěl dodatečně rozloučit s rodinnými příslušníky, kamarády, kamarádkami a známými, s kterými jsem se nestihl rozloučit osobně. Všichnit máte jedinečnou šanci si ode mě po dobu nějakých 6 týdnů odpočinout.
Pokusů o zaznamenání svých cest jsem absolvoval již hodně. Všechny však byly expost a dopadly vždy stejně. Napsal jsem několik příspěvků a pak neměl chuť a především čas vše dopsat. Deníky z cest mi stále někde leží, vzpomínky také v hlavě mám a tak se snad někdy v budoucnu odhodlám všechny své resty dodělat.
Letos jsem však svůj přístup inovoval a pokusím se v duchu doby online informační záplavy psát blog postupně a na cestě. Můžete si všichni buď soukromě a nebo veřejně v komentářích tipnout, jestli mi to vydrží dál než do Petrohradu :).
Momentálně se mi dělají tousty na cestu, snažím se narvat "potřebné" věci do batohu a nelíbí se mi, že budu muset vstávat na vlak v 9:18. Dál už nemám o čem psát. Takže vkládám již jen příslib věcí budoucích:
Držte mi palce a brzy na napsanou ;-).
Pokusů o zaznamenání svých cest jsem absolvoval již hodně. Všechny však byly expost a dopadly vždy stejně. Napsal jsem několik příspěvků a pak neměl chuť a především čas vše dopsat. Deníky z cest mi stále někde leží, vzpomínky také v hlavě mám a tak se snad někdy v budoucnu odhodlám všechny své resty dodělat.
Letos jsem však svůj přístup inovoval a pokusím se v duchu doby online informační záplavy psát blog postupně a na cestě. Můžete si všichni buď soukromě a nebo veřejně v komentářích tipnout, jestli mi to vydrží dál než do Petrohradu :).
Momentálně se mi dělají tousty na cestu, snažím se narvat "potřebné" věci do batohu a nelíbí se mi, že budu muset vstávat na vlak v 9:18. Dál už nemám o čem psát. Takže vkládám již jen příslib věcí budoucích:
Držte mi palce a brzy na napsanou ;-).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)