Kyjev

Co napsat. Po Rusku je toto mesto skoro rajem :). Jak jsem psal minule, lidi se smeji, jsou ochotni a atmosfera ve meste je uplne o necem jinem. Navic bydleni v hostelu je vzdycky prijemne z toho duvodu, ze narazim na lidi, kteri jsou cestovanim svihnuti stejne jako ja. Takze si vsichni rozumime a mame si o cem povidat.

Napriklad vcera nam zastavil ridic tramvaje na trase kolem reky mimo zastavku a zeptal se nas, jestli nechceme vzit. Neuveritelne :).

Dneska jsme meli v planu jit do jeskyni v klastere, ale Silva to vzdala rovnou v poledne, kdy jsme vysli, protoze ji boli malicek a hlavne je priserne vedro. Ja se tedy coural cely den sam. K jeskynim jsem dosel, byly otevrene, ale nejak jsem to nezvladnul a netrefil vchod. Trocha popisku v anglictine by neskodila. A az jsem zjistil, kam vedou sipky, tak jsem sesel a znovu vysel velky kopec a zpatky se mi uz vubec nechtelo. Nekdy priste.

Cestou jsem potkal pamatnik obetem hladomoru, ktere byly na Ukrajne v dobe kolektivizace. Na Ukrajine zemrelo v dusledku hladomoru pres 5 milionu lidi. Pro Stalina a sovetsky rezim to byly jen "drobne" ztraty v honbe za industrializaci za kazdou cenu a doslova pres mrtvoly. Jestli ma nekdo touhu po depresi, doporucuji mu si tam zajet.

Pocity, ktere si z Kyjeva odvazim jsou pozitivni. Jde o opravdu hezke mesto, v kterem se neco porad deje a lide umi zit. Z urcitosti se sem jeste minimalne jednou vratim.

Ted nas ceka Lvov.