Ljubljana je často přirovnávána k Praze. Tato cestovatelská přirovnání jsou často poněkud zavádějící. Hlavně v průvodcích. Třeba takový Petrohrad jsou prý Benátky severu. Jediné, co má to město společné s Benátkami jsou vodní kanály ve městě. Vesnice na Ukrajině, jejíž jméno si již nepamatuji byla zase v Lonely Planet přirovnána k Českému Krumlovu. Na místě jsem ze sebe dostal jen Ha, ha! Jestli se Ljubljana podobá Praze můžete posoudit sami.
pátek 22. července 2011
čtvrtek 21. července 2011
Ljubljana - město kol
Není čas sem moc psát, ale přihodím zase pár fotek. Jak jsem psal několik příspěvků dozadu, jezdí tu spousta cyklistů a město je pro cyklisty snad přímo stvořené. Pár tématických fotek s koly a cyklisty...
sobota 16. července 2011
Jak se dělají lyže a lodě pod jednou střechou
Druhá exkurze do slovinských podniků mne zavedla blízko k městu Radovljica, kde je v přilehlé vesnici Begunje hlavní továrna společnosti Elan (www.elan.si). Většina zná společnost nejspíš kvůli lyžím a snowboardům. Ty taky tvoří největší část příjmů společnosti (cca 60 milionů euro). Elan vyrábí lyže od roku 1945 (původně pro partyzány).
úterý 12. července 2011
Bled
V sobotu byl v Bledu závod (tady), tak jsem toho využil a zůstal tam i do neděle, kdy jsem si udělal běžecko pěší výlet do okolí. V Bledu jsem byl sice už několikrát, ale je tam tak hezky, že tam může člověk jezdit de facto pořád. Dnes to bude hlavně o fotkách. Myslím, že mluví víceméně samy za sebe...
pátek 8. července 2011
Koper a olivy
Slovinci jsou pyšní na svoje podniky a tak nám je chtějí ukázat. Čili dva první pátky lze někam vyjet. V přístavu jsem ještě nebyl, a tak jsem se přihlásil na exkurzi do Koperu. Samozřejmě, že Slovinsko není žádná námořní velmoc, ale jeden větší obchodní přístav není. Pro ilustraci dodávám fotku největší námořní vojenské lodě.
středa 6. července 2011
Něco málo o Ljubljani a mé přítomnosti tam
Zatím jsem si pokaždé zapomněl foťák, takže bude muset stačit krátký slovní popis.
pondělí 4. července 2011
Global village - vítej zpět
Věc, kterou mám na cestování nejraději jsou lidi. Zas a znovu se můžu totiž přesvědčit, že jsme stejní. A je jedno, jestli je to člověk ze Zélandu, Lotyšska nebo Slovinska. Stačí se sejít ve vlaku z Prahy do Rakouska, a zaseknout se v Rybníku kvůli spadlému stromu do kolejiště.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)