Přístav je z půlky vlastněn státem a stát si umí spravovat své podniky asi všude stejně (blbě). Aspoň to říkal pán z marketingového oddělení, který nás prováděl. Takže podle jeho slov si máme kupovat akcie až potom, co stát plánuje prodat 26% podílu, a už nebude majoritním akcionářem.
Pak jsme jeli do vesnice Krkavče, kde mají kostel s prý nejdéle sloužícím knězem (64 let nebo tak nějak). Jelikož šlo o kostel sv. Michala, tak když to zjistil, dostal jsem od něj pohlednici se sv. Michalem.Příroda je kolem skvělá, hlavně proto, že je to již součást Krasu. Pokud někdo neví, tak slovo kras a krasové jeskyně mají původ od názvu oblasti Kras, kde jsou jedny z největších a pravděpodobně úplně nejhezčích jeskyní na světě (Postojenské jeskyně, Škocjanské jeskyně). Krajina ve slovinském Krasu je typická díky vápencovému podloží různými malými kopečky a většími kopci. Takový mnohem větší Moravský kras.
Pak jsme se zastavili v lisovně olivového oleje. Čekal jsem něco velmi archaického a rustikálního, ale připadal jsem si spíš jak na nějaké kosmické lodi. Samé nové a moderní přístroje na lisování a žádný dřevěný old school.
Svérázné vesničany nemáme jen my, ale i ve Slovinsku lze najít trochu vyčnívající existence. Tenhle například chtěl, abychom všichni (nebo alespoň ženské) zůstali, protože jim obyvatelé ubývají a potřebují někoho na dělání dětí.
Poslední zastávka byla v Portoroži u moře, ale já jsem na koupání a plavání ve slané vodě nikdy nebyl, takže jsem to nějak přetrpěl se zmrzlinou a Stopařovým průvodcem galaxií v sedě na betonovém rantlu, poněvadž severní pobřeží Jadranu jaksi písečné pláže nevede.
Zítra jedu běhat do hor, tak si tam snad nepolámu hnáty :-). Pokud se vrátím a nezapomenu foťák, budou fotky z hor.
Žádné komentáře:
Okomentovat