Jak se dělají lyže a lodě pod jednou střechou

Druhá exkurze do slovinských podniků mne zavedla blízko k městu Radovljica, kde je v přilehlé vesnici Begunje hlavní továrna společnosti Elan (www.elan.si). Většina zná společnost nejspíš kvůli lyžím a snowboardům. Ty taky tvoří největší část příjmů společnosti (cca 60 milionů euro). Elan vyrábí lyže od roku 1945 (původně pro partyzány).


Jenže společnost vyrábí mimo jiné i poměrně oblíbené a kvalitní plachetnice a jachty a nově i sportoviště (především palubovky). Většina fotek je z výroby lodí, protože mám takovou lehčí úchylku na plachetnice.

Jako skoro všechno ve Slovinsku i továrna je umístěná na úpatí hor.


Tovární budovy jsou snad všude stejné. Šedé, nezajímavé, oprýskané a špinavé :).


Lodě se umisťují po dokončení na vozíky s podložením, aby se nepoškodily.



Výroba lodí (alespoň ta v Elanu) je pořád především o ruční práci. I když na výrobu interiéru se používají CNC pily, tak veškeré skládání jednotlivých dílů, doupravování, lakování atd. probíhá při asistenci pracovníků.

Trup je vyrobený z plastu. Jak nevím, mají na to nějakou speciální technologii, kterou jsem si z angličtiny nebyl schopný přeložit. Ale v zásadě nejspíš podle formy vytvoří trup a dají ho dohromady. Pak ho přesunou na výrobní linku, kde mají současně asi 8 rozpracovaných lodí a umisťují do nich pomocí jeřábů interiér. Lodě se posouvají o jedno místo vždy, když je jedna dokončena.





Všude je hluk, smrad, prach a špína... Moc jsem tu práci zaměstnancům nezáviděl.




Osobně jsem čekal něco většího a sofistikovanějšího, ale je fajn vědět, že ne všechno ještě dělají automatizované stroje a linky. Ono by se to při současné výrobě cca 150 lodí ročně (před recesí cca 300) stejně nevyplatilo.



Výroba lyží byla oproti tomu automatizovaná mnohem více. Přece jenom, jde o mnohem standardizovanější a nepoměrně jednodušší výrobek. Přesnému postupu jsem moc nerozuměl, protože odborné anglické termíny nejsou můj koníček a hlavně ve výrobní hale u linek byl strašný hluk, čili jsem stejně slyšel jen asi polovinu. Čili jen pár ilustračních fotek.









Pak jsme ještě byli v domácí výrobně ozdobných perníků, ale jednak jsem si zapomněl foťák v autobuse, a jednak výrobu perníků Čechům snad není nutné osvětlovat :).