Zatím jsem si pokaždé zapomněl foťák, takže bude muset stačit krátký slovní popis.
Co tam/tu vlastně dělám? Po osmi letech studia jsem se vydal (konečně) na nějakou zahraniční studijní stáž. Erasmus jsem kvůli dvojitému studiu nějak nestíhal. Na fakultě máme program doktorských mobilit, tak jsem se přihlásil a využil toho.
V Ljubljani se běhá! Věřte tomu nebo ne, ale za jeden výběh v Ljubljani, která má 271,885 obyvatel (wikipedia), potkám pomalu stejně běžců, jak na jednom závodě letního běžeckého poháru v Brně, které má 1,5 krát tolik obyvatel. Běhají mladí, staří, rychlí, pomalí... Slovinci se o sebe a své tělo prostě starají. A já konečně nevypadám jako exot, ale každý to, že jdu denně běhat považuje za normální.
A nejen to. Běhání je to nejmenší. V kampusu jsou pořád plná všechna hřiště, v parcích je vidět pořád procházející se lidi a celé rodiny. Důchodce i mladé lidi s trekovými holemi, bruslaře... Prostě sportující město.
V Ljubljani se jezdí na kole! Ano, další věc, která nám chybí. Podpora cyklostezek a dopravy na kolech ze strany města a samotných Slovinců je skvělá. Stezky jsou snad skoro všude, řady stojanů na kola taktéž. Řidiči jsou ohleduplní (za 3,5 dne jsem neslyšel ani jedno troubení, nebo rozčilujícího se cyklistu), chodci taktéž a cyklisté nikoho neohrožují.
Skoro všude je pořádek! Ač je často Slovinsko řazeno (podle mne dosti krátkozrace) k Balkánu, je všude udržována čistota. A to ne proto, že by úklidová služba pracovala 24/7, jak se třeba v Rusku uměle zvyšuje zaměstnanost, ale proto, že Slovinci se snaží nedělat bordel.
Takže abych shrnul své první (vlastně druhé, už jsem v Ljubljani před pár lety byl, ale to 3 dny v kuse pršelo) dojmy. Zelené, klidné město, plné sportujících lidí, které je dobře vedené, a jeho obyvatelé si toho cení, a jsou na to pyšní. Asi se mi odtud nebude lehko odjíždět.
Žádné komentáře:
Okomentovat