Všude jsou stojany na kola, funguje tu na české poměry nepředstavitelná služba na půjčování kol, která funguje de facto zadarmo. Stačí zaplatit euro na týden, umožnit blokaci případné pokuty za zničení kola a pak má člověk každou první hodinu půjčení kola zdarma. Stačí si ho vyzvednout po zadání kódu ze stanoviště, kterých je po městě asi 15 a pak ho zase na jednom z nich odevzdat. Tohle znamená myslet zeleně a podporovat neježdění autem, ne chaotické asfaltování cyklostezek, které je na pořadu dne u nás.
Na kole tu jezdí všichni bez rozdílu věku, pohlaví, bohatství a sociálního statutu. Prý nejde jezdit v obleku na kole, protože tohle a tohle. Já tu viděl v 35ti stupňovém vedru "kravaťáky" na kole naprosto normálně. Na kole tu jezdí důchodci, i elegantně oblečené ženy. A všem to přijde naprosto normální. Zkuste se na to zeptat průměrného Pražáka, který tvrdne v zácpě ve velkém SUV, v kterém je sám, a nadává na to, že je zase zácpa...
A co mne na cyklo dopravě překvapilo nejvíc? Asi ohleduplnost všech členů dopravního provozu navzájem. Za celé 3 týdny, co tu jsem, jsem neviděl jediný konflikt cyklisty s autem. U nás si stačí na chvíli stoupnout k silnici a je skoro jisté, že po chvíli uvidíte auto, které v klidu ohrozí v provozu cyklistu, anebo na něj aspoň troubí či na něj řidič naštvaně gestikuluje. Oni totiž slovinští řidiči chápou, k čemu a jak funguje přechod. Před každým přechodem trochu zpomalí a podívají se, jestli odněkud nejde člověk, nebo nejede kolo. Naprosto automaticky. U nás je občas přechod přechodu nebo přejezd přejezdu pro cyklisty adrenalinová záležitost.
Jediný incident, který jsem v souvislosti s kolem viděl, bylo lehké drcnutí mladíka na kole do chodce. S tím souvisí to, že chodci musí být mnohem obezřetnější a nemůžou si vykračovat po cyklostezkách a pruzích vyhrazených pro cyklisty. Protože světe div se, tady nemají všude české paskvily cyklostezek, na které můžou jako u nás i chodci, čímž se pak jízda na kole přemění v uzoufané kličkování mezi natvrdlými chodci, kteří si myslí, že jim patří svět. Slovinci totiž když jdou, tak se koukají po kolech, aby jim uhli.
Rozdíly mezi národy a kulturami se sice dají měřit různými sofistikovanými způsoby, ale nemusíte být zrovna sociologem, abyste přišli na to, že míra křupanství, bezohlednosti a zabedněnosti je ve Slovinsku mnohem nižší, než v mé milované zemi. A stačí k tomu jen chvíli pozorovat cyklodopravu.
A na závěr. Až se mi někdo bude pokoušet tvrdit, že se problémy husté dopravy ve městech musí řešit obchvaty, víceproudovými silnicemi, městskými okruhy a podobnými asfaltážemi, tak ho s tím pošlu do p.... Ljubljaně :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat