Jaké je to v tropech

I když jižní Vietnam se za tropy považovat dá také, neměli jsme možnost si tam místní přírodu tolik užít a hlavně zažít. A tak jsme se z Phnom Phenu přesunuli na jih, ke kambodžskému pobřeží, kde se prý ještě naplno nerozjel ve velkém turistický ruch a jde ještě o baťůžkářské prostředí. Že jde o celkem odřízlou oblast naznačil už stav silnice, po které jsme jeli. Chvílemi asfalt úplně chyběl a šlo o směs hlíny se štěrkem, na kterém sebou minibus házel tolik, že jsem v několika nestřežených okamžicích, kdy jsem nedával pozor, kam a jak řidič jede, a četl si, napůl vypadl ze sedačky.

Kambodža

Na finální verdikt a porovnání je zatím ještě brzy, ale zatím to vypadá, že Kambodža vychází ze všech tří zemí Indočíny nejpříjemněji. První ochutnávku země a kultury jsme si vyzkoušeli asi na nejvíce venkovském a nejpohodovějším hraničním přechodu, na kterém jsem kdy byl. Už sám o sobě, říční hraniční přechod zní zajímavé, ale v momentě, kdy se po dvoře prohání slepice s kuřaty, ve stínu dřímají psi a z povzdálí sleduje vše kočka, člověk ani moc nevěří, že to tu má pod palcem pohraniční policie.

Vodní svět na Mekongu

Po několika dnech v Saigonu jsem se nemohl dočkat změny prostředí a hlavně se těšil na Mekong. Cest jsem absolvoval hodně, ale žádná se z části neodehrávala na opravdu velké řece, takže mě čekaly opravdu nové zážitky a podněty. A realita očekávání dokonce předčila.

Saigon

V Bangkoku jsem se sice ohřáli velmi rychle, ale moc dlouho jsme v Thajsku nezůstali. Vzhledem k tomu, že plán byl přemístit se do Vietnamu, a z jihu projet Vietnam po nebo kolem delty Mekongu do Kambodži, jakmile nám došla víza, koupil jsem letenky do Saigonu a letělo se.