Návštěva Mrtvého moře začala trochu nečekaně během pobytu
v Jeruzalémě, kdy jsme navštívili Izraelské národní muzeum, jehož součástí
je i expozice věnovaná Kumránským (Qumran) svitkům. Okolo Qumranu jsme dokonce
jeli, ale jelikož jde o pár jeskyň, v kterých se hrabali archeologové, tak
našinec si takové místo nezařadí na top ten toho, co by chtěl vidět. A tak jsme raději nechali Qumran Kumránem a jeli
plovat do Mrtvého moře...
U přesolené vody jsem došel k zásadnímu zjištění. V Mrtvém moři se
nejde utopit. Člověk tam asi může velmi snadno umřít na dehydrataci anebo
otravu. Když jsem si totiž četl, co ta voda všechno obsahuje, tak mne to trochu
vyděsilo. Voda je sice velmi léčiva, ale z vnějšku. Podle toho, že na
pláži jsou cedule, které říkají, že po polknutí vody je vhodné ihned vyhledat
lékařskou, jsem naznal, že snad poprvé v životě budu mít z pobytu ve
vodě adrenalinový zážitek. Naštěstí se mi nic, kromě rozříznutého palce na noze
nestalo (solné usazeniny jsou zatraceně ostré).
Plovat v přesolené vodě je každopádně sranda.
Respektive je to jako ležet na pohovce. Jenže ta s člověkem nepohupuje a není mokrá.
Kdyby ve vodě nebyla taková zima, tak bych v ní vydržel hodně dlouho.
Před koupáním jsme se zastavili v Ein Gedi. Jde o pramen
v poušti, který vytváří vodopády a kaskády. Uprostřed žlutohnědé pustiny je najednou v údolí zelený pruh. Vzato kolem a
kolem to není žádný zázrak nebo kdo ví jaká atrakce (teda pro Izraelce ano), ale v kontextu místa, ve kterém se údolí nachází, jde o zajímavou zastávku. A navíc tam člověk narazí na chlupatá skoro morčata (daman) a pouštní mini
kozy.
Denní program jako obvykle skončil kolem 15. hodiny, protože jak jsem psal minule,
všechny atrakce tady zavírají obvykle v 15 hodin, některé, když má člověk štěstí,
v 16 hodin. Původní plán byl takový, že budeme muset někde přespat v autě, protože jediné ubytování u pevnosti Massada nešlo zarezervovat, protože bylo podle webu plno. Ale zkusili jsme se tam zastavit a zeptat se. Volno bylo, ale recepční mne od ubytování odrazoval. Do hotelu totiž dojela skupina dětí ve věku od 10 do 14 let a on konstatoval, že v noci nezamhouříme oči. Já mu moc nevěřil, říkal jsem si, že je to jen nevrlý recepční. Ale skutečnost byla mnohem horší, než jsem si dokázal představit, ale zase nebyla tak hrozná, jak ji líčil on.
Dá se říct, že v hotelu byl konstantní křik a řev. Nevím, proč to mladí Izraelci dělali, ale neustále po hotelu běhali a křičeli. Večeře nám byla doporučena již od 19:00, protože v 19:30 se prý podává pro děti, a že pokud se nenajíme do té doby, smete nás tsunami. A je pravda, že potom, co jsme dojedli a děti dorazily, nedošlo jenom k epické bitvě jídlem, jinak šlo o opravdové tsunami.
Jelikož nás druhý den čekalo vstávání před pátou ranní, abychom stihli východ Slunce nad Mrtvým mořem z pevnosti, měl jsem strach, jestli moje špunty na spaní zastaví dětský řev. Naštěstí zastavily, a tak jsem se byl schopný alespoň trochu vyspat. Vstávat tak brzy do tmy není příjemné, a o něco méně příjemnější je šplhat 600 výškových metrů před šestou ranní. Výsledek stál ale za to, a shora byl východ Slunce hezký. I rozvaliny, které dříve byly pevností, ve které bojoval zbytek izraelských rebelů proti římských legiím, stály za výstup.
Po sestupu jsme ještě stihli snídani. Jídelna vypadala po dětské snídaní jako po boji, ale řvoucí stvoření byla naštěstí již na odchodu, takže jsme měli poměrně klidnou snídani. A jelikož jsme se po opuštění Massady dostali na Negevskou poušť, pokračování cesty a další fotky až příště. Další fotky od Mrtvého moře zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat