Cesta tam

Jelikož nemám rád létání, vyrazil jsem do Finska po zemi a po vodě. Moje nechuť k letadlům není ani tak panická či založena na fóbii, ale je to nejneekologičtější způsob dopravy, nemůžu se po cestě pořádně nikde podívat, letiště jsou dost často mimo centra měst, mám letenky na přesnou hodinu a datum, po zemi jde i přes existenci nízkonákladovek cestovat levněji a nepotkám tolik zajímavých lidí.



Ve zkratce moje cesta vypadala následovně:

1. Brno - Bohumín vlakem.
2. Bohumín - Varšava vlakem.
3. Varšava - Vilnius přes noc autobusem.
4. Vilnius - Riga autobusem.
5. Jedna noc v hostelu v Rize.
6. Z Rigy do Tallinnu v noci autobusem.
7. "Exkurze" nočním Tallinnem od 2 ráno do 5.
8. Trajektem z Tallinnu do Helsinek.
9. Exkurze denními Helsinkami.
10. Vlak z Helsinek do Tampere.
11. Vlak z Tampere do Jyvaskyly.

To celé stálo cca 3.000 Kč. A za tohle bych letenku i s dopravou na letiště a z letiště těžko pořídil. Ale o cenu ani tak moc nejde. I přes to asi moc lidí nepochopí, proč jsem neletěl a místo 4 dnů nebyl za necelý den na místě. Těžko se to vysvětluje. Já jsem spíš člověk, který je orientovaný na cestu než na cíl, respektive mne víc baví samotný proces (čehokoli) než jeho výsledek. A i když potvrzuji, že často je na cestování nejhorší cestování, jedny z nejlepších zážitků a vzpomínek mám právě z vlaků, autobusů, hranic, odpočívadel apod.
I já sám jsem si po cestě občas zanadával, jestli to mám zapotřebí, ale pak vždycky přišla událost nebo zážitek, který negativní věci přebil.
Například když jsem přijel do Varšavy, v turistickém info mi řekli, že lístek na bus Eurolines jde koupit jen přes internet, a že ještě ani ke všemu nemůžu použít ten jejich, co mají v kiosku (nechápu proč), a že musím jít najít internetovou kavárnu, a koupit si lístek přes internet tam??!!!. Tak jsem ji našel, jenže autobus odjíždí z první zastávky v 19.00 a asi není možné v 19:20 lístek koupit. Odjezd od nádraží by měl být v 20.00 tak jsem to přestal řešit a šel najít zastávku. Mezi tím jsem si ještě za zlodějský kurz vyměnil zloté, přičemž jsem zjistil, že jsem nechal v kavárně peněženku. Fakt super (skoro) začátek cesty.
Tak jsem se poklusem s krosnou vrátil, a pak jsem intuitivně šel hledat zastávku. Měla být na ulici Jana Pavla, jenže to je bulvár "jako prase". Naštěstí aspoň v něčem jsou Poláci rozumní a zastávka byla kousek od hl. nádraží.
Tak jsem čekal a autobus přijel skoro prázdný, řidič mi bez cavyků dal lístek do Vilniusu s tím, že tam si musím koupit lístek do Rigy a jel jsem. A pak věřte lidem, jejichž jediná práce je Vás přesně a správně informovat a případně Vám v cizím městě v cizí zemi pomoct. No, a v tomhle stavu se se mnou dal do řeči v autobuse Francouz, co už asi 4 měsíce cestuje po světě, protože dal výpověď v práci a jen tak si užívá. Společenský balzám. Protože po všech dosavadních útrapách jsem byl spokojený, že jsem potkal člověka, co je co se týče cestování taky střelenej a výborně jsme si spolu rozuměli. Takovéhle lidi na letišti obvykle nepotkáte.
Útrapy celé 4 denní cesty také vykompenzovala návštěva Rigy. Ono totiž když vymetáte letní školy jako letos já, poznáte spoustu lidí z různých zemí Evropy. A když pak máte cestu přes Rigu, kde zrovna bydlí jedno děvče, které Vás po ní ochotně provede, je to super. Čili jsem si zarezervoval v Rize hostel, podíval se s ní v pátek na pobřeží a celou sobotu jsme bloumali po městě.
Pobřeží. Nemovitosti kupují bohatí Rusové (vstupenka do Schengenu) a tak obyčejný domek stojí třeba až 2 milióny euro. Nechápu.

Riga není ničím významná. Jde spíše o hospodářsky založené město. Ale nějaké historické centrum má. Na Tallinn to nemá, ale vyloženě hnusné město to není.

Já a Světlanka.

 V Rize byl pískosochařský festival. Já si z písku taky něco zkusil "vysochat". Jenže na víc než na pokus o část ženských partií jsme se nezmohl :).

Abych si nějak rozumně rozplánoval cestu a nemusel se nikde už ubytovávat, odjel jsem z Rigy večer s tím, že do Tallinnu dojedu někdy ve 2 ráno a nějak tam zabiju pár hodin času, abych mohl jet v 8 trajektem do Helsinek. Od minulého roku se toho v Tallinnu moc nezměnilo, pořád je to město s pro mne docela nechutným nočním životem. Nemám nic proti klubům, barům a pití, jenže když přijedete do města a ve 2 ráno je centrum plné na padrť ožralých lidí, na sexappealu města to zrovna nepřidá. Minulý rok jsme se Silvou měli úplně stejnou zkušenost.
Našel jsem terminál, který otevíral v 6 hodin, čili jsem se musel někde cca 4 hodiny zabavit. Do hospody ani baru se mi nechtělo, tak jsem našel první nonstop benzínku, zeptal se obsluhy, jestli si tam můžu nechat krosnu. Dívali se tam na mne trochu divně, ale jak na tenhle požadavek nebyli připraveni, dali mi krosnu do "zákulisí" a já mohl na lehko vyrazit do historického centra. Naštěstí jsem se dokázal zabavit bloumáním a nočním focením natolik, že jsem do otevření terminálu nějak přežil.

Cesta na trajektu už byla trochu horší, protože jak jsem se přestal hýbat, šlo na mne spaní. Jenže vevnitř kromě restaurací a barů nebyl zrovna ideální prostor k přebývání a na dvou horních palubách, kde byly lavice, bylo trochu větrno a díky občasných přeháňkám i mokro. Vítr se ale tak po 30 minutách uklidnil, tak jsem zakempoval na lavičce, objal batoh a spal. Občas mne sice probudila přeháňka, ale naštěstí nikdy nepřešla ve vytrvalý déšť, čili jsem jen změnil polohu a spal dál.
V Helsinkách jsem našel vlakové nádraží, zjistil jak jedou vlaky, koupil si lístek na šestou hodinu, hodil si batoh do úschovny a vyrazil do města. Centrum mi připomíná trochu Petrohrad. Stejně jako tam je spousta velkým budov v neoklasickém a (snad?) secesním slohu. Stará historická centra, která jsou třeba ve Francii nebo Itálii se na severu moc najít nedají. Stavělo se převážně ze dřeva a tudíž jim všechno staré vždycky shořelo. Fotky z Helsinek dodám později, plánuji se tam na zpáteční cestě nějakou chvíli zdržet.
Zhruba ve tři hodiny na mne přišla spací krize a tak místo toho, abych si nadával, proč jsem si nekoupil lístek na vlak na dřívější čas, jsem našel nejbližší park, složil se na trávu a na dvě hodiny vytuhl. Budík na hodinkách i současně v mobilu mne s problémy probudily v 17 hodin. Dost času na to, abych stihl dorazit na nádraží na vlak.
Po fádní cestě, která zahrnovala břízy a malá políčka, břízy, jiný stromy a zase břízy jsem dorazil přes Tampere do Jyvaskyly. Procházka s krosnou přes město podle mapy za poprchávání mne už ani nevadila, protože jsem věděl, že za chvíli se dostanu do postele. Teď jen řeším otázku, jestli psychicky přežiji cestu domů. Protože na trase jsem plus mínus už všechno viděl, čili zastávky (kromě Helsinek) nemají moc smysl. Jenže 24 hodin v buse z Tallinnu do ČR bude pořádnej hardcore :). A na cestu přes Švédsko nemám peníze. Ostatně se asi vrátím tak o 3 nebo 4 kila lehčí, protože abych se měl za co dostat domů, musím šetřit na zdejším dost drahém jídle. Nákup motyky na kořínky a bandasky na maliny a borůvky to kdyžtak jistí.